Oponentský posudek na Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky (Český jazyk a literatura) 2. verze © Radek Sárközi, 1.6.2000 Druhá verze Katalogu cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury přináší na rozdíl od verze předchozí pouze jeden ucelený koncept. Jeho autory jsou F. Brož a J. Kostečka. Z autorského týmu se tedy zcela vytratil O. Hausenblas, jehož koncepci jsem v minulém posudku hodnotil jako nejlepší. Proč nebyly Hausenblasovy názory využity, jsem se z 2. verze katalogu nedozvěděl. Kostečkovo jméno jako spoluautora 2. verze je pro mne překvapením - vždyť jeho původní materiál vlastně vůbec nesplnil zadání! Místo kompetencí sepsal vlastní variantu osnov a neuvedl jediný příklad otázky! Učitelům byl samozřejmě jeho text nejbližší, protože svou formou kopíroval materiály, se kterými neustále pracují - osnovy. Protože s navrhovanou koncepcí zcela zásadně nesouhlasím a jsem přesvědčen, že v předkládané podobě bude spíše škodlivá, mohu ve svém posudku poukázat jen na její dílčí nedostatky, ale i po jejich odstranění zůstane návrh, jehož samotné jádro je podle mého špatné. Největším záporem celé koncepce je skutečnost, že na řadu let konzervuje současný stav vyučování českého jazyka a literatury. Jakákoliv reforma obsahu se tak odkládá na neurčito a zřejmě nebude nikdy v budoucnu možná. Dalším negativním rysem je, že tato koncepce jde nad rámec nových osnov a znovu se vrací k osnovám z roku 1991, kde byly uvedeny dlouhé výčty autorů bez odpovědí na otázky: Mají studenti znát všechna jejich díla? Která ano a která ne? Stačí když umějí charakterizovat jejich tvorbu? Musí znát jejich životopisy? Jak podrobně? Bude-li tato koncepce katalogu přijata, je možné hodit platné osnovy do koše a používat pouze materiál CERMATu… Také jazyk používaný v katalogu je stále příliš náročný a přetížený odbornou terminologií. Většina rodičů ani studentů tak nebude schopna posoudit, co se po nich chce a zda jde opravdu o nejdůležitější znalosti a dovednosti, které by si měl maturant ze školy odnést. Nikde v textu katalogu se nezdůvodňuje, proč je daná kompetence vyžadována! Proč? Protože důvody by autoři těžko hledali… Vycházejí pouze z tradice našeho školství a jiný argument než "dělalo se to tak odnepaměti" nemají. Ale právě v textu, který je předkládán k diskuzi, musí být nějaké argumenty uvedeny, jinak se s ním velmi těžko polemizuje! Podívejme se teď na jednotlivé části katalogu. ÚVOD V úvodní části se často operuje slovy jako "přiměřeně rozsáhlé teoretické poučení" a "přiměřené znalosti", pod kterými si těžko lze představit něco konkrétního. O "přiměřenosti" může mít každý zcela jiné představy a další text katalogu ukazuje, že jsou spíše "nepřiměřené". Například absolventi učilišť budou mít problémy maturitu zvládnout i v úrovni B. Proto by bylo dobré, kdyby se konala ještě jedna zkouška nanečisto, kde by se ověřila náročnost celé maturity podle schválených katalogů. Za klad považuji, že "předmětem ověřování v literární části testu nejsou znalosti údajů o autorech ani reálií týkajících se konkrétních děl". CÍLOVÉ KOMPETENCE V cílových kompetencích pro jazyk je kladen příliš velký důraz na morfologii (Jg, Jh, Ji), ale například tu nejsou vůbec zmíněny grafické nedostatky textu, které by měl žák určitě umět opravit. TEMATICKÉ OKRUHY Tato část ve svém důsledku nahrazuje současné platné osnovy a dává jim význam cáru papíru. Jde nad jejich rámec a měla by být zcela vynechána. O způsobech "argumentace" nejvíce vypovídá následující citace: "Slohové učivo vychází z funkční stylistiky, která se stala triumfem českého jazykovědného bádání 20. století a plně vyhovuje praktickým i didaktickým potřebám středoškolského slohového vzdělávání." Je zajímavé, že nikde na západ od našich hranic se funkční stylistika nevyučuje, tím spíše na středních školách. Lze ji pak nazývat "triumfem"? Nejde prostě o jeden z mnoha pohledů? A proč vylučovat ty ostatní a ze všech studentů dělat slepé stoupence funkční stylistiky? Proč nemohou studenti sami posuzovat klady a zápory této koncepce ve srovnání s jinými? Je to snad tabu, o kterém se mezi českými učiteli a odborníky nediskutuje? Tato formulace by se v katalogu vůbec neměla objevit. Dalším problémem je rozdělení autorů na klíčové, jmenovitě uvedené a ostatní. Kdo určil klíčovost vyjmenovaných autorů a co to znamená? Má student znát všechna jejich díla a zevrubný životopis? I v této části se objevují nekonkrétní formulace jako "základní vývojové tendence českého jazyka" (Které sem tedy nepatří?) nebo "centrální pravopisné jevy" (Které jsou potom okrajové?) a formulace těžko srozumitelné "sémantická morfologie". V bodě 2.2.2. chybí například deník, v bodě 2.5.2. zápis z jednání, zákon a především formulář, v bodě 2.6.3. líčení… V bodě 3.9.2. stále straší "slovenská literatura: štúrovci", zcela nesrozumitelný je bod 3.14.4. Syntéza básnických směrů a prvku národního, sociálního a intimního, v bodě 3.15.1. se zavádí nová terminologie "tzv. moderní básnické směry" místo jednoznačnějších "avantgardních uměleckých směrů", v bodě 3.15.3. chybí Kaligramy, v bodě 3.18.6. chybí Václav Řezáč, v bodě 3.18.9. chybí Skupina 42, v bodě 3.19.1. je zbytečně jmenován pochybný Šolochov. Nechápu, proč v bodě 3.22.3. je legenda a bajka pouze pro variantu A. Rád bych si v tomto případě poslechl vysvětlení autorů katalogu. SPECIFICKÉ CÍLE Tuto část katalogu lze hodnotit jako nejkvalitnější, ale pouze vzhledem k ostatním částem. Náročnost B se zdá přiměřená a měli by ji zvládnout všichni studenti gymnázií. Možná bylo zbytečné psát všechny ostatní části a stačilo by, aby byli studenti seznámeni pouze se specifickými cíly. CHARAKTERISTIKA SPOLEČNÉ ČÁSTI MATURITNÍ ZKOUŠKY Velkým problémem jsou zde proporce jednotlivých složek předmětu. Musím upozornit na skutečnost, že v současné době je rozvržení hodinové dotace předmětu český jazyk a literatura 1 hodina týdně pro jazyk (včetně slohu) a 2 hodiny týdně pro literaturu. Z uvedené tabulky je ale evidentní, že zkoušet se bude ve zcela jiném poměru: jazyk a sloh 50% a literatura také 50%. Co z toho plyne pro školy? Měly by přidat jednu hodinu jazyka týdně nebo omezit vyučování literatury? Tento nepoměr vynikne ještě zřetelněji, když srovnáme rozsah jednotlivých TEMATICKÝCH OKRUHŮ. Jazyk zde má vyhrazen 1 sloupec, sloh také, ale literatura zabírá sloupců pět! PŘÍKLADY TESTOVÝCH ÚLOH MATURITNÍHO TESTU Už v minulém katalogu byla tato část nejméně kvalitní a lze to říci i o katalogu současném. Kvalita otázek vnáší největší pochybnosti, zda bude maturita dobře připravena. Nejhorší je asi nepoměr mezi rozsahem a náročností jednotlivých otázek. Například v bodě Jf 1.4. se vybírá ze 4 odpovědí, v ukázce z Koktejlu se vybírá ze 7 vět a v části Se 2.3. se vybírá pouze ze dvou odpovědí. Tyto odpovědi nemohou mít srovnatelnou hodnotu a odpověď ANO-NE by se neměla objevovat vůbec. POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA Smysl této části mi zcela uniká. Je to literatura použitá autory katalogu, literatura doporučovaná učitelům nebo maturantům? V prvním případě mě zaráží, že zde není uvedeno ani jedno zahraniční dílo, které by reflektovalo zkušenosti se státní maturitou v ostatních zemích, kde už několik let funguje. Učitelům je asi zbytečné dané publikace doporučovat, protože je znají. Velmi dobře vědí, že například v první z nich (Čeština - řeč a jazyk) je tak neuvěřitelné množství překlepů a pravopisných i věcných chyb, že je zcela nepoužitelná a je ostudou celé české jazykovědy. Hrabákova Poetika je zase dílo tak zaplevelené marxistickou ideologií, že ho mohou číst jen ty nejsilnější nátury. A studenti? Pochybuji, že budou všechny tyto knihy číst a že jim budou rozumět. ZÁVĚR Myslím si, že tradice a setrvačnost v českém školství je tak silná, že v blízké budoucnosti k žádnému posunu směrem k větší praktičnosti nedojde. Katalogy jsou toho jasným dokladem a v současné podobě jakékoliv změny na dlouhou dobu odkládají.