OSNOVY ČESKÝ JAZYK A LITERATURA 1. - 4. ročník osmiletého gymnázia I. Charakteristika a cíle předmětu Kvalita jazykového vzdělání patří k určujícím znakům všeobecné kulturnosti a vyspě-losti člověka. Osvojení a užívání mateřského jazyka v mluvené i písemné podobě otevírá cestu k poznání a pochopení přírodní a společenské skutečnosti, duchovního bohatství, je podmínkou úrovně dorozumívání s lidmi a komunikace v různých sférách života. Schopnost vyjadřování je těsně spjata s celkovým intelektovým rozvojem žáků. Jádrem jazykového vyučování je cílevědomé pěstování jazykových a stylizačních do-vedností a návyků, jeho smyslem je zdokonalit ústní i písemné vyjadřování žáků natolik, aby byli schopni samostatně řešit složitější jazykové i stylistické úkoly, pohotově, jasně, jazykově i věcně správně se vyjadřovat a smysluplně komunikovat. V průběhu vzdělávání se žáci učí postupně pracovat s náročnějšími odbornými i uměleckými texty, aby poznávali bohatství a krásu jazyka a jeho schopnost popsat a vyjádřit i složité jevy a skutečnosti. Průběžně se žáci seznamují i s různými jazykovými pomůckami, učí se s nimi pracovat a využívat jich. Při vy-učování literatuře si žáci osvojují širší základy literární kultury, které jsou předpokladem je-jich celoživotního čtenářství i dalšího vzdělávání. Výuka literatury prohlubuje, upevňuje a rozvíjí dovednosti a schopnosti žáků (percepční, čtenářské, intelektuální, vyjadřovací, tvořivé schopnosti a empatie) a vede je k objektivnímu hodnocení literárních děl a k pochopení vý-znamu literatury a umění pro život člověka. II. Obsah učiva Přehled tematických celků A. Komunikační výchova 1. Výcvik v mluvených a psaných projevech (průběžně) 2. Postoj mluvčího ke sdělovanému obsahu a způsoby jeho vyjadřování 3. Manipulativní komunikace 4. Práce s odborným textem 5. Slohotvorní činitelé 6. Slohové postupy a útvary 7. Neverbální komunikace B. Jazyková výchova 1. Obecné poučení o jazyce 2. Zvuková stránka jazyka 3. Nauka o slovní zásobě;významové souvislosti slov 4. Nauka o tvoření slov 5. Tvarosloví 6. Skladba 7. Pravopis fonologický, morfologický 8. Pravopis syntaktický, interpunkce C. Literatura 1. Literatura, literární druhy a žánry 2. Epika 3. Lyricko-epické žánry 4. Lyrika 5. Drama 6. Informatika 7. Práce s textem Obsah tematických celků 1. ročník osmiletého studia A. Komunikační výchova 1. Výcvik v mluvených a psaných projevech Mluvní cvičení - samostatná vystoupení. Zásady spisovné výslovnosti. 6. Slohové postupy a útvary a) Vypravování ústní i písemné (hry, filmy, zážitky aj.). Osnova, kompozice. Jazykové prostředky. b) Útvary oznamovací - jejich specifika. Telefonický rozhovor, vzkaz na záznamník. Dopis, pohlednice, adresa. c) Tiskopisy - složenka, průvodka, telegram - jejich správné vyplňování. d) Popis a jeho různé druhy. e) Vyprávění s popisem. 7. Neverbální komunikace Různé druhy neverbální komunikace - grafické prostředky, prostředky, pohybové (kinetic-ké) - v běžném společenském styku; jejich uplatnění při společenských hrách. B. Jazyková výchova 1. Obecné poučení o řeči a jazyce Rozvrstvení národního jazyka, nářečí, obecná čeština, spisovná čeština. Jazykověda. Práce s jazykovými příručkami: Stručná mluvnice česká. Doporučené rozšiřující učivo Ortoepie. Ortografie. Slang, argot. Ukázky nářečí v literatuře. Hrátky s češtinou. Stylistika kolem nás. Jazyková výchova v praxi. 2. Zvuková stránky jazyka Hlásky, spodoba znělosti, slova neslabičná, přízvuk, větná melodie. Doporučené rozšiřující učivo Hlásková hygiena. Kultivovaný přednes. Recitace. Kultivovaná mluva projevu. Spojování slov ve větě. 4. Nauka o tvoření slov Kořen slova, předpona, přípona, koncovka, slovní čeleď. Slovotvorný rozbor. 5. Tvarosloví Slovní druhy; podstatná jména konkrétní, abstraktní, pomnožná, hromadná, látková, obec-ná, vlastní, jména osobní a místní, jejich skloňování; jmenné tvary přídavných jmen, stup-ňování přídavných jmen; druhy zájmen a jejich skloňování; druhy číslovek; podmiňovací způsob sloves; mluvnické významy jmen, sloves; tvary podstatných jmen typu lidé, bratři, rodiče, koně, den. Doporučené rozšiřující učivo Úskalí pravopisu přídavných jmen přivlastňovacích; číslovka dva, oba. 6. Skladba Vyjádření podmětu a přísudku různými druhy slov. Věta jednoduchá, souvětí. Skladební dvojice. Sponová slovesa. Řeč přímá a nepřímá. 7. Pravopis fonologický, morfologický i-y po obojetných souhláskách, předpony z-, s- vz-, předložky z, s; u, ú, ů v českých slo-vech, pravopis hláskových skupin v přídavných jménech; zdvojené souhlásky; -i, -y, v 1., 4., 7. pádě mn.č. podstatných jmen rodu mužského, středního; -ovi, -ovy u přídavných jmen přivlastňovacích; životné koncovky neživotných podstatných jmen ve vztahu k pří-davným jménům (př. papíroví draci); bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně v různých slovech. Velká písmena v názvech ulic, institucí, literárních děl apod. (Pravidla českého pravopisu). Doporučené rozšiřující učivo Slova, v nichž se často chybuje. Spisovná výslovnost a nářečí. 8. Pravopis syntaktický i-y v přísudku / shoda přísudku s podmětem, i-y v přívlastku. Pravopis shody přísudku s podmětem. Pravidla českého pravopisu. Stručná mluvnice česká Doporučené rozšiřující učivo Tvary oči, uši, děti a shoda přísudku s podmětem. C. Literatura 1. Literatura, literární druhy a žánry Literatura a skutečnost (fikce a realita). Literatura krásná a věcná. Smysl poznávání literárního díla (analýza, výklad, interpretace). Tematická a žánrová pestrost literatury. Základní literární druhy a žánry: lyrika, epika, drama (poezie, próza, drama), jejich charakteristické znaky. 2. Epika Děj, motivy, prostředí děje, vypravování v 3. a 1. osobě, postavy - řeč postav a autora, charakteristické jazykové, syntaktické a stylistické prostředky. Epika veršovaná a psaná prózou. Vybrané epické žánry: pohádka: druhy pohádek, slavní čeští a světoví pohádkáři bajka: veršovaná a v próze, klasická a moderní pověst a báje: pověsti a báje regionální, národní, ostatních národů bible (Starý a Nový zákon) věcná literatura: kronika drobná epika: anekdota, kreslený seriál 5. Drama Televizní a filmová tvorba: adaptace literárních děl, seriály pro mládež a dospělé, rozdíl-nost literární a filmové (televizní) poetiky. Rozhlasová hra, video, zvukové nosiče. 6. Informatika Vydavatelství knih a časopisů. Knihovny (katalogy, bibliografie), internetová knihovna. Literární časopisy, sborníky, encyklopedie. Literární výstavy, muzea. 7. Práce s textem Interpretace čítankových ukázek. Besedy o individuální četbě, inscenacích a představeních. Dramatizace, literární pásma, audiovizuální pořady. Knižní ilustrace a její význam. 2. ročník osmiletého studia A. Komunikační výchova 1. Výcvik v mluvených a psaných projevech Mluvní cvičení - samostatná vystoupení (s možným využitím prvků dramatizace). 6. Slohové postupy a útvary a) Vypravování ústní i písemné (hry, filmy, zážitky aj.). b) Útvary oznamovací - jejich specifika. Stížnost, Žádost, Omluvenka. Objednávka. Inzerát. Pozvánka. c) Tiskopisy - složenka, průvodka, telegram - jejich správné vyplňování. d) Popis a jeho různé druhy. Charakteristika osoby, literární postavy. g) Životopis. 7. Neverbální komunikace Různé druhy neverbální komunikace - grafické prostředky, prostředky, pohybové (kinetic-ké) - v běžném společenském styku; jejich uplatnění při společenských hrách. B. Jazyková výchova 2. Zvuková stránka jazyka Doporučené rozšiřující učivo Hlásková hygiena. Kultivovaný přednes. Recitace. Kultivovaná mluva projevu. 3. Nauka o slovní zásobě;významové souvislosti slov Slovo a sousloví, význam slov, synonyma a homonyma, antonyma, slova citově zabarvená, význam slovního základu, přechylování, přirovnání, rčení. Doporučené rozšiřující učivo Střídání hlásek při tvoření slov. Zpodstatnělá přídavná jména. 4. Nauka o tvoření slov Tvoření slov - odvozováním, skládáním, zkracováním; sousloví. Jména přechýlená. Nejčastější předpony v českém jazyce. Nejčastější přípony v českém jazyce. Tvoření slovních čeledí. Pravidla českého pravopisu. Stručná mluvnice česká. Etymologický slovník. Doporučené rozšiřující učivo Odvozování smíšené. Složeniny vlastní. Jednoslovná pojmenování. 5. Tvarosloví Vid, mluvnické významy sloves; slova neohebná, druhy a stupňování příslovcí, druhy předložek, používání spojek, druhy spojek; skloňování podstatných jmen ruce, nohy, uši, oči kolena, ramena, prsa. Doporučené rozšiřující učivo Předložky neslabičné, víceslabičné; spojky pravé a nepravé; jazykové rozbory textu z růz-ných zájmových oblastí žáků. 6. Skladba Věty podle postoje mluvčího. Skladební dvojice. Přívlastek těsný a volný, doplněk. Věta hlavní a vedlejší, věta řídící a závislá. Souvětí souřadné, souvětí podřadné, druhy vedlej-ších vět. Řeč přímá a nepřímá. Doporučené rozšiřující učivo Funkce plnovýznamových sloves. Příklady několikanásobných podmětů ve větě. Použití jednoho slova (nebo spojení) ve funkci různých větných členů. Věta hlavní s více vedlej-šími větami. Věta vedlejší v roli věty řídící. 7. Pravopis fonologický, morfologický Velká písmena v názvech ulic, institucí, literárních děl apod. (Pravidla českého pravopisu). 8. Pravopis syntaktický Interpunkce ve větě jednoduché. Interpunkce v souvětí. Řeč přímá, polopřímá, nepřímá. Pravopis shody přísudku s podmětem. Doporučené rozšiřující učivo Množné číslo podmiňovacího způsobu přítomného a minulého. Příklady na shodu přísudku s podstatnými jmény s životnou koncovkou (uzenáči, beránci, panáci). Přednost rodů a pravopis přísudku. C. Literatura 1. Literatura, literární druhy a žánry Smysl poznávání literárního díla (analýza, výklad, interpretace). 2. Epika Děj, motivy, prostředí děje, vypravování v 3. a 1. osobě, postavy - řeč postav a autora, charakteristické jazykové, syntaktické a stylistické prostředky. Epika veršovaná a psaná prózou. Vybrané epické žánry: mýtus a epos: mýty a eposy řecké, římské, významné mýty evropské a mimoevropské; legenda a její hrdinové povídka, novela, romaneto: různé typy povídek a novel (kupř. dobrodružné, historické, sci-fi a další) 3. Lyricko-epické žánry balada: epický půdorys balady, lyrické líčení prostředí, středověká balada, balada v době romantismu, moderní sociální balada, novodobé písňové adaptace romance: pojetí konfliktu, srovnání romance s baladou, specifika české romance 4. Lyrika Druhy lyriky, lyrický subjekt. Verš, strofa, rým, rytmus, metrum. Jazyk básně, básnické figury (stylistické, zvukové), charakteristické prvky kompozice. Staročeská lyrika, lidová tvorba. 5. Drama Televizní a filmová tvorba: adaptace literárních děl, seriály pro mládež a dospělé, rozdíl-nost literární a filmové (televizní) poetiky. Rozhlasová hra, video, zvukové nosiče. 6. Informatika Vydavatelství knih a časopisů. Knihovny (katalogy, bibliografie), internetová knihovna. Literární časopisy, sborníky, encyklopedie. Literární výstavy, muzea. 7. Práce s textem Interpretace čítankových ukázek. Besedy o individuální četbě, inscenacích a představeních. Dramatizace, literární pásma, audiovizuální pořady. Knižní ilustrace a její význam. 3. ročník osmiletého studia A. Komunikační výchova 1. Výcvik v mluvených a psaných projevech Mluvní cvičení - samostatná vystoupení (s možným využitím prvků dramatizace). Zásady spisovné výslovnosti. Zvuková podoba věty (melodie, pauza, větný přízvuk, zabarvení hla-su, tempo řeči, rytmus). 2. Postoj mluvčího ke sdělovanému obsahu a způsoby jeho vyjadřování Vytváření textu s týmž obsahem, ale s různými postoji (nezaujatým, pozitivním, negativně laděným). Vyhledávání přiměřených jazykových prostředků. 4. Práce s odborným textem Poznámky a výpisky. Zápis z jednání. Postup činnosti. 5. Slohotvorní činitelé Funkční styly - hovorový, odborný, administrativní, publicistický, umělecký. 6. Slohové postupy a útvary d) Popis. Charakteristika literární postavy. f) Referát. Úvaha. Jednoduchý výklad. B. Jazyková výchova 1. Obecné poučení o řeči a jazyce Slovanské jazyky. Jazyková kultura. Doporučené rozšiřující učivo Funkce řeči. Ortoepie. Ortografie. Hrátky s češtinou. Stylistika kolem nás. Jazykový vý-chova v praxi. 2. Zvuková stránka jazyka Doporučené rozšiřující učivo Hlásková hygiena. Kultivovaný přednes. Recitace. Kultivovaná mluva projevu. Spojování slov ve větě. 3. Nauka o slovní zásobě;významové souvislosti slov Odborné názvy, slova domácí, slova mezinárodní. Archaismy a neologismy. Práce se slovníky (věcným, etymologickým, frazeologickým, idiomatickým, cizích slov). Doporučené rozšiřující učivo Slova argotická; slang, nářečí. Cizí vlastní jména. Přejímání cizích slov a jejich problema-tika. 4. Nauka o tvoření slov Terminologie různých oborů. Doporučené rozšiřující učivo Významové skupiny sloves z podstatných jmen, přídavných jmen, sloves a citoslovcí. Slova prvotní. Jména činitelská. Jména zveličelá. Původ příjmení. 5. Tvarosloví Vid, mluvnické významy sloves; krácení kmenové samohlásky při skloňování podstatných jmen; skloňování českých rodných (křestních) jmen a příjmení; jména místní (Pravidla českého pravopisu). Doporučené rozšiřující učivo Místní názvy ulic; jména význačných osobností minulosti, současnosti; regionální zvlášt-nosti; přídavná jména v odborném textu; jazykové rozbory textu z různých zájmových ob-lastí žáků. Přechodníky. 6. Skladba Mluvnický zápor. Věty dvojčlenné, věty jednočlenné. Druhy významového poměru mezi souřadně spojenými větami nebo větnými členy. Samostatný větný člen. Doporučené rozšiřující učivo Typy jednočlenných vět. Souvětí s několika vedlejšími větami. Samostatný větný člen v mluveném projevu. 7. Pravopis fonologický, morfologický U, ú v přejatých slovech. Slova přejatá, psaní hlásek v/w, k/g, j/dž, s/z, q/kv, t/th (Slovník cizích slov). Délka samohlásek v domácích slovech. Doporučené rozšiřující učivo Odlišnost psaní a výslovnosti u-ú-ů. 8. Pravopis syntaktický i-y v doplňku. Interpunkce ve větě jednoduché. Interpunkce v souvětí C. Literatura 1. Literatura, literární druhy a žánry Smysl poznávání literárního díla (analýza, výklad, interpretace). 2. Epika Vybrané epické žánry: povídka, novela, romaneto: různé typy povídek a novel (kupř. dobrodružné, historické, sci-fi a další) román: různé typy románů (kupř. historický, psychologický, dobrodružný, životopisný aj.) významná díla a autoři českého a světového románu věcná literatura: cestopis, fejeton apod. 3. Lyricko-epické žánry moderní epos: subjektivní a reflexivní prvky, subjekt básníka 4. Lyrika Druhy lyriky, lyrický subjekt. Verš, strofa, rým, rytmus, metrum. Jazyk básně, básnické figury (stylistické, zvukové), charakteristické prvky kompozice. Staročeská lyrika, lidová tvorba. Lyrické žánry a formy (píseň, song, šanson, epigram, epitaf, elegie, óda, sonet ad). 5. Drama Kompozice dramatu, monolog, dialog, dramatické postavy, vývoj divadla ve světě, v Evropě a u nás (zejména antické drama a divadlo, renesanční drama, drama 19. a 20. století). Dramatické žánry: tragédie, komedie, činohra, melodrama, muzikál; loutková hra a její tradice u nás. Televizní a filmová tvorba: adaptace literárních děl, seriály pro mládež a dospělé, rozdíl-nost literární a filmové (televizní) poetiky. Rozhlasová hra, video, zvukové nosiče. 6. Informatika Vydavatelství knih a časopisů. Knihovny (katalogy, bibliografie), internetová knihovna. Literární časopisy, sborníky, encyklopedie. Literární výstavy, muzea. 7. Práce s textem Interpretace čítankových ukázek. Besedy o individuální četbě, inscenacích a představeních. Dramatizace, literární pásma, audiovizuální pořady. Knižní ilustrace a její význam. 4. ročník osmiletého studia A. Komunikační výchova 1. Výcvik v mluvených a psaných projevech Zásady spisovné výslovnosti. Zvuková podoba věty (melodie, pauza, větný přízvuk, zabar-vení hlasu, tempo řeči, rytmus). 3. Manipulativní komunikace Asertivní komunikace. Vyhledávání argumentů a jejich vyvracení. Tolerance k odlišným názorům. Kultivované vyjadřování vlastních prožitků. 4. Práce s odborným textem Typy rejstříků. 6. Slohové postupy a útvary f) Referát. Úvaha. Jednoduchý výklad. h) Reportáž. B. Jazyková výchova 1. Obecné poučení o řeči a jazyce Vývoj jazyka. Jazyková kultura. Práce s jazykovými příručkami (srovnávací mluvnice, historická mluvnice). Doporučené rozšiřující učivo Ortoepie. Ortografie. Stylistika kolem nás. Jazyková výchova v praxi. 2. Zvuková stránka jazyka Slova neslabičná, přízvuk, větná melodie. Doporučené rozšiřující učivo Hlásková hygiena. Kultivovaný přednes. Recitace. Kultivovaná mluva projevu. Spojování slov ve větě. 3. Nauka o slovní zásobě;významové souvislosti slov Rozvoj slovní zásoby; jádro slovní zásoby. Práce se slovníky (věcným, etymologickým, frazeologickým, idiomatickým, cizích slov). Doporučené rozšiřující učivo Obrazné pojmenování. Frekvenční slovník. Cizojazyčné citáty. Slova "tabuová". 5. Tvarosloví Doporučené rozšiřující učivo Jazykové rozbory textu z různých zájmových oblastí žáků. 6. Skladba Shoda, řízenost, přimykání. Složité souvětí. Pořádek slov. Vyšinutí z větné vazby. Doporučené rozšiřující učivo Složitá souvětí v literatuře, v denním tisku. Řeč přímá v krásné literatuře. Pořádek slov v českém jazyce ve srovnání s jazykem německým a anglickým. 7. Pravopis fonologický, morfologický Doporučené rozšiřující učivo Velká písmena - procvičování s ohledem na regionální specifiku. Spisovná výslovnost a nářečí. Projev náboženské úcty v pravopisu (Duch svatý, Svatý otec apod.). 8. Pravopis syntaktický Řeč přímá, polopřímá, nepřímá. Pravopis shody přísudku s podmětem. Doporučené rozšiřující učivo Složité souvětí a interpunkce. C. Literatura 1. Literatura, literární druhy a žánry Smysl poznávání literárního díla (analýza, výklad, interpretace). 2. Epika Vybrané epické žánry: román: různé typy románů (kupř. historický, psychologický, dobrodružný, životopisný aj.) významná díla a autoři českého a světového románu věcná literatura: fejeton 3. Lyricko-epické žánry Poema. 4. Lyrika Lyrika moderní a postmoderní. Lyrické žánry a formy (píseň, song, šanson, epigram, epitaf, elegie, óda, sonet ad). 5. Drama Kompozice dramatu, monolog, dialog, dramatické postavy, vývoj divadla ve světě, v Evropě a u nás (zejména antické drama a divadlo, renesanční drama, drama 19. a 20. století). Dramatické žánry: tragédie, komedie, činohra, melodrama, muzikál; loutková hra a její tradice u nás; pantomima; autorské divadlo; absurdní drama. Televizní a filmová tvorba: adaptace literárních děl, seriály pro mládež a dospělé, rozdíl-nost literární a filmové (televizní) poetiky. Rozhlasová hra, video, zvukové nosiče. 6. Informatika Vydavatelství knih a časopisů. Knihovny (katalogy, bibliografie), internetová knihovna. Literární časopisy, sborníky, encyklopedie. Literární výstavy, muzea. 7. Práce s textem Interpretace čítankových ukázek. Besedy o individuální četbě, inscenacích a představeních. Dramatizace, literární pásma, audiovizuální pořady. Knižní ilustrace a její význam. III. Přístupy k obsahu a organizaci výuky Základem výuky českého jazyka a literatury zůstává induktivní postup a využívání konkrét-ních operačních postupů. Výuka se nezaměřuje pouze na racionální poznávání jazyka, na roz-voj komunikačních dovedností, ale též na rozvoj mravních, citových a volních stránek žáků tam, kde to látka českého jazyka a literatury nabízí. Učitel vede žáky k tomu, aby se učili uží-vat různých vyjadřovacích prostředků, aby uměli zvolit neutrální či vhodné stylově příznako-vé prostředky, aby dokázali odlišit vhodnost spisovných a nespisovných výrazů nejen v písemném, ale i v ústním projevu. V každé vyučovací hodině učitel dbá na jazykovou kultu-ru žáků. Žáci soustavně pracují s dostupnými jazykovými příručkami, především s Pravidly čes-kého pravopisu, Stručnou mluvnicí českou, s různými typy slovníků, s encyklopediemi, učeb-nicemi českého jazyka a čítankami. Učitel využívá nejen různých učebnic a dalších materiálů, ale i publikací věcné a krásné literatury a v neposlední řadě literárních a odborných časopisů. Upozorňuje žáky na rozhlasové a televizní pořady, jejichž nabídky může využít jak v hodinách literatury, tak v hodinách slohu či českého jazyka. Je důležité, aby se vedle výkla-du učitele při všech příležitostech uplatňovala aktivita žáků, kterou učitel trvale podporuje. V průběhu vzdělávání se mají žáci naučit výstižně, jednoznačně, šířeji či stručněji vyja-dřovat nejen v komunikaci s učitelem (učiteli), ale zejména sami mezi sebou v běžných život-ních situacích. Osvojování těchto dovedností by se mělo vždy opírat o pozitivní motivaci. Radost z ústního projevu, ze schopnosti hovořit o různých tématech, na základě využívání vhodných jazykových prostředků, by měla napomáhat tomu, aby projev žáků byl nejen věcně správný, ale i působivý a přesvědčivý. V samostatných kratších vystoupeních, v rétorických cvičeních jsou žáci vedeni k tomu, aby se naučili zaujímat vlastní postoj k věcem, jevům, si-tuacím i problémům apod., uměli jej vyjádřit, ať už se jedná o postoj pozitivní, či negativní. U slohových prací je důležité, aby se žáci naučili na kratších slohových útvarech sesta-vit osnovu, aby dovedli členit text do odstavců dle osnovy, aby uměli zvolit konkrétní název jednotlivých slohových útvarů. Zhruba dvakrát ročně by měli žáci na větších písemných cel-cích prokázat, jak dovedou uplatnit poznatky z hodin slohu a jazykového vyučování, zda umějí odlišit charakteristické znaky pro určitý slohový styl. Popisy je možno opatřit také růz-nými plánky a nákresy, využít prostředků obrazových spolu s verbálními. Kritériem úspěš-nosti žáků ve výuce psaných projevů je funkčnost jejich vyjádření, přiměřenost, osobitost, obratnost, apod. Při vyučování literatuře učitel v nejširším slova smyslu přihlíží k výchovné hodnotě ukázek literárních děl, využívá poznatků ze společné i individuální četby žáků a z rozhlaso-vých či televizních pořadů. Literárněvědné poznatky si žáci osvojují různými způsoby, pro-střednictvím četby, učitelova výkladu, práce s encyklopediemi, práce se slovníky a při inter-pretování konkrétních literárních děl. Volba titulů mimočítankové četby by měla respektovat výchovné cíle učitele i zájmy žáků. Učitel podněcuje žáky rovněž k tomu, aby se seznamovali s různými ilustracemi, poznávali na základě vlastní četby různé ilustrátory a různá vydání knih. Učitel i žáci využívají školní žákovskou knihovnu, seznamují se s místní či městskou knihovnou, případně používají internetovou knihovnu (dle možnosti školy nebo regionu). Videoprogramy rovněž usnadňují učiteli přiblížit žákům určitou literární ukázku, literární žánr, napomáhají pochopit žákům odlišnosti konkrétního literárního díla a jeho různých adaptací. Odborný gestor VÚP: Mgr. Jindra Šindlarová