V denním tisku i na Internetu se objevuje stále více článků o českém školství, jehož současná podoba se zdá být neudržitelná. Po dlouhých letech mlčení se začíná veřejně diskutovat. Nelze se ale ubránit dojmu, že osud české školy leží na srdci pouze hrstce lidí. Rodiče, učitelé ani ministerští úředníci své názory nepublikují, a proto jsou čtenáři odkázáni vlastně jen na dva vášnivé propagátory změn. Je to Ondřej Hausenblas, který zastupuje sdružení Přátelé angažovaného učení, a ředitel Nadace Scio Ondřej Šteffl. Ani jeden z nich ovšem nemá výraznější pravomoci k provedení jakékoliv reformy.

Změny musí prosadit zodpovědné osoby na ministerstvu školství. Politici ani úředníci ale nemají na reformě zájem. Usuzuji tak na základě zkušeností s novými osnovami pro gymnázia, které platí od září loňského roku. Ministerstvo bez jakékoliv veřejné diskuze vytvořilo osnovy, které jsou v přímém rozporu s tendencemi ve vzdělávání v moderním světě. Například v předmětu český jazyk a literatura, který je faktografií vysloveně přetížen, se počet témat ještě zvýšil! Učitelé musí navíc probrat literaturu africkou a indiánskou a nositele Nobelovy ceny. Studenti tedy budou muset znát další desítky spisovatelů, jejich životopisů a literárních děl.

Ministerstvo školství na těchto osnovách pracovalo celých osm let, ale pokud vedle sebe položíte osnovy z roku 1991 a 1999, zjistíte, že kromě nových témat, jsou takřka stejné. Úředníci jen zrušili rozdělení učební látky do jednotlivých ročníků (teď o něm rozhoduje každá škola samostatně) a v některých předmětech učinili drobné kosmetické změny. V literatuře se tyto změny projevily pouze důsledným vyškrtáním jmen konkrétních spisovatelů, takže zbyla jen hlavní témata. Ta ovšem přímo vyžadují, aby učitel probíral právě ony vypuštěné autory, a bez znalosti starých osnov jsou častokrát nesrozumitelná... Nevím, kolik zaměstnanců ministerstva se na tvorbě nových osnov podílelo, jsem si ale jist, že práci, kterou se zabývali osm let, by jeden člověk stihl udělat za měsíc. Daňoví poplatníci, hlavně se neptejte, kolik peněz se promrhalo z vašich kapes!

Ministerstvo dosud nenašlo způsob, jak zaplatit kvalitní učitele. Výše platu je stále úměrně závislá na počtu odučených let. Mladí učitelé se proto do škol nehrnou a aktivní odcházejí. Přitom existuje jednoduchý finanční nástroj, který by nejen pomohl zlepšit kvalitu výuky, ale zároveň by byl výhodný pro učitele. Je to grantový systém, který funguje na vysokých školách.

Proč ministerstvo nevypíše seznam projektů jako je připojení školy k Internetu, vybudování studovny, vydávání školního časopisu, vznik studentské rady a mnoho dalších a nevyčlení na jejich podporu zvláštní finanční dotace? Aktivnější školy i učitelé by dostali více peněz a výsledky projektů by se daly lehce kontrolovat. Přínos pro studenty je zcela jasný.

Podobně by se mohlo ministerstvo chovat i v případě zakládání alternativních škol. Každý rodič by měl mít možnost vybrat si ve svém okrese školu s takovým učebním plánem, o kterém si myslí, že je pro jeho dítě nejlepší. Proto by mělo ministerstvo podporovat učitele, kteří se mezi sebou domluví a vypracují alternativní projekt výuky. Pokud dosud není v dané oblasti dostupný, měli by tito učitelé získat vlastní školu. Z existujících vzdělávacích projektů to může být škola národní, základní a obecná, ale také waldorfská nebo zcela nový systém výuky, který projde odbornou akreditací. Stejný postup lze uplatnit i v případě středních škol a gymnázií. Úředníci ovšem mají své jisté, a proto nic podobného nedělají ani neplánují.