JAN ŠMÍD V NORMANDII © Jaroslav Blažke, 4.2.2003 Jan Šmíd: Obrázky z Normandie. Vydal Radioservis Praha ve spolupráci s Českým rozhlasem 2002. V cestopisných knihách čtenáři vyhledávají poučení, nebo zábavu. Prototypy obou druhů jsou klasická díla Milion Marka Pola a Cestopis tzv. Mandevilla, plný fantastických výmyslů. Ve srovnání se středověkými autory humanističtí cestovatelé jsou vzdělanější a mají širší okruh zájmů, čeští cestopisci kladli důraz hlavně na věcné informace. V době poděbradské proslul Deník Václava Šaška z Bířkova o diplomatické cestě po západní a jižní Evropě s poselstvem vedeným panem Lvem z Rožmitálu (Alois Jirásek jej převypravoval pod názvem Z Čech až na konec světa); autor se soustředil na líčení všeho, co mohlo českého rytíře v cizích zemích zajímat - turnaje, móda, lov, ale také druhy opevnění a umělecké památky. Řada slavných cestopisů líčí putování do Palestiny. Oldřich Prefát z Vlkanova v Cestě z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestyny zdůraznil naučnou složku díla: přináší velké množství věcných údajů o Palestině a jejím obyvatelstvu, historii a náboženství, ale i technické popisy lodi, života na moři a práce námořníků, ba dokonce i text smlouvy s patronem lodi. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic v 17. století sepsal svou Cestu z království českého do Benátek, odtud do země svaté, země judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arabii - naukovou složku a faktografické bohatství vyvažoval živým líčením, jako je například příběh o oslu, který nechtěl nosit staré ženy, o koupání v moři nebo o podvodném mnichu. Tohoto receptu se drželi i pozdější cestopisci, ať již to byl doktor Emil Holub při své cestě k Mašukulumbům, Alberto Vojtěch Frič, František Alexander Elstner nebo slavná dvojice Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Cestovatelé a světoběžníci podávali zprávy o nedosažitelném, exotickém světě publiku, které se jen stěží mohlo do těch vzdálených končin dostat. Dnes, zaplaťpánbu, žijeme ve společnosti otevřené světu, cestování je běžnou součástí života, nejde nám již ani tak o zprávy z cizích zemí - k tomu slouží televize, ani o zvěsti o odlišných mravech a zvycích jiných krajů - to zase známe z filmů; praktické poučení najdeme v turistickém průvodci. Spíše hledáme tipy, kam se obrátit v tom širém světě. Této potřebě odpovídají knížky Jana Šmída, který byl členem týmu natáčejícího televizní pořad Postřehy odjinud. Přes tři stovky televizních obrázků z nejrůznějších koutů Evropy. Knižně vyšly Obrázky z Provence, čerstvé jsou Obrázky z Normandie a chystají se Obrázky z Bretaně. Právě vydaná knížka Obrázky z Normandie je křížencem mezi cestopisem a turistickým průvodcem. Přináší věcné informace, rady a místy i praktické instrukce. Kdo chce do Normandie, dozví se občas dokonce i o cenách za nocleh nebo některé zboží. Užitečné jsou i tipy, kam stojí za to se vydat, co by návštěvník tohoto kouzelného regionu Francie neměl opomenout: Přírodní krásy, jako např. francouzská obdoba doverských křídových útesů Étretat; nebo historické památky, např. pohádkový ostrov Mont Saint Michel, katedrála v Rouen, impozantní muzeum Memorial de Caen poskytující nezapomenutelný obraz vylodění spojenců v Normandii za druhé světové války. Textu prospívá, když autor navštívená místa připomíná i na dílech spisovatelů (Maupassant, Proust, Flaubert) nebo malířů (Claude Monet). Turistově pozornosti pak neunikají ani kulinářské požitky, ať již jde o legendární sýr camambert, proslulý jablečný jemně alkoholický cidre nebo silnější calvados. Zpravidla se dočteme nejen o tom, jak co chutná, ale také jak se to vyrábí. I to bývá zajímavé. O kultivovanosti pak Francouzů přesvědčí lístek nalezený za stěračem auta: Vážený návštěvníku, litujeme, že jste se dopustil dopravního přestupku a zaparkoval svůj vůz proti předpisům. Jsme si ale také vědomi, že jste tak mohl učinit neúmyslně. Chtěli bychom, abyste měl v našem městě příjemný pobyt, a proto nebudeme tento přestupek trestat, zároveň Vás ale žádáme, abyste se příště snažil naše pravidla dodržovat. Jsme rádi, že jste naše město a náš region navštívil, a věříme, že se k nám budete rád vracet. Magistrát města Rouenu. Inu možná, že se členství v Evropské unii nemusíme tolik bát a že se tam třeba i lecčemu dobrému přiučíme. Šmídovu knížku o Normandii zdobí množství kvalitních reportážních fotografií, pořízených televizním týmem, a příjemných kresbiček Markéty Stinglové, včetně kreslené mapky regionu na zadní straně knížky. A co bych publikaci mohl vytknout? Je to většinou magazínově vnějškové a povrchní povídání, dokonce i tam, kde autor předvádí svou sečtělost a znalosti malířství. Poněkud chtěné zlidšťující momentky typu "a zapomněli jsme si tam stativ a museli jsme se půl hodiny vracet," si autor mohl odpustit, to je jako veselohra, při níž se smějí jenom účinkující. Místy je to vtipné, místy hrubšího zrna, např. když u vůně camambertu autor neodolá, aby nepřipomenul týden neprané ponožky; což by, myslím, člověka s hygienickými návyky ani nemělo napadnout! Inu, lidé od televize. Také bych si přál, aby si nemysleli, že katedrála je všechno velké gotické s věžemi. Ale celkově ta knížka působí přitažlivě a leccos užitečného z ní potenciální návštěvník Normandie získá.