SVÁTEČNÍ DNY V TIBETU © Jaroslav Blažke, 10.3.2003 Éric Lobo: Tibet - dny sváteční, přel. Marie Baslová, Tigris Fotograf Éric Lobo publikuje ve francouzských časopisech a v letech 1997-2002 vydal také řadu knih, vynikajících hodnotou estetickou i etnologickou: Duch Asie, od Tibetu k Nové Guineji; Duch Kuby, Havana a hudba; Duch džungle, neskutečný svět Papuánců; Hudba na Kubě; Tibet - dny sváteční. Tu poslední tu mám před sebou. Zasvěceně o Tibetu v předmluvě hovoří Katia Buffetrille. Vím, že starobylé místní náboženství se jmenovalo bön, a teď se dočítám, že Tibet je název importovaný, původu turecko-mongolského, odvozeného z výrazu pro "vrcholky". Tibeťané svou zemi nazývali Bö. Osídlení Tibetu se datuje do doby před 40,000 lety, ale dávnou historii obestírá tajemství. V 7. století král Songcän Gampo vyslal do Indie svého ministra, aby položil základy písma, používaného dodnes. Hlavní informace čerpáme z čínských dokumentů datovaných do 8.-10. století, nalezených v jeskyních na západním ústí hedvábné stezky v centrální Asii. A tento král Gampo zavedl nové náboženství, buddhismus; později ho prohlásili za inkarnaci bódhisattvy Avalókitéšvary. (To jen tak, pro úplnost.) Přeskočme historii náboženství i mocenských soupeření, připomenu jen pěkný detail o stavbě paláce Potály ve Lhase. Záměr vybudovat impozantní sídlo vlády pojal v 17. stol. pátý dalajlama. Jeho smrt vládnoucí regent tajil, dokud stavba nebyla dokončena, aby nepodlomil pracovní horlivost dělníků. I zdá se mi, že někteří lamové byli docela vykutálení. Uhájit svrchovanost Tibetu bylo stále obtížnější. Již 13. dalajlama musel podvakrát odejít do exilu, v r. 1904 kvůli britské invazi, 1910 kvůli příchodu čínské armády. Po čínské revoluci v roce 1913 však opět vyhlásil tibetskou nezávislost. Jeho nástupce, nynější dalajlama, přichází do Lhasy r. 1939; za jeho dětství vládli regenti. V roce 1949 Mao Ce-Tung vyhlásil program osvobození Tibetu. Tibetští vůdcové urychleně pověřili dalajlamu řízením vlády, přestože mu bylo teprve 15 let, ale několik měsíců nato čínská vojska Tibet násilně obsadila. Historie ukazuje propastný rozpor mezi oficiálními deklaracemi a skutečností, společný všem komunistům. Čínská vláda sice formálně zaručila Tibetu autonomii a vyhlásila osvobozovací kampaň proti feudálním přežitkům, ale přes všechno utajování prosakují do světa zprávy o lidské i kulturní genocidě, jaká nemá v dějinách Tibetu obdobu. Dalajlamovi se roku 1959 podařilo odejít do exilu v Indii, ale velké množství Tibeťanů bylo povražděno, posláno do žalářů a pracovních táborů, terčem surové diskriminace se stali zejména muži i ženy v klášterech a vzdělanci. Kultovní místa jsou drancována a ničena, zakázány byly veškeré náboženské projevy. Vražedný tlak se zmírňuje teprve počátkem 80. let. Odnárodňování Tibetu se projevuje i tím, že území tzv. autonomní oblasti bylo zredukováno na pouhou třetinu původní rozlohy a zbylé území je začleněno do sousedních čínských provincií, Tibet kolonizují zvýhodňovaní čínští přistěhovalci, aby procento původního obyvatelstva bylo minimalizováno. Nyní čínské úřady kvůli zisku deviz povolují turistům vstup do Tibetu, ale jen pod přísnou kontrolou. Úřady také určují počet mnichů a kláštery přísně střeží, náboženskou výchovu nelze srovnat s tím, co bylo dříve. Je obdivuhodné, že i po krvavých masakrech, jimiž Číňané nelítostně potlačili povstání, Tibeťané ještě žijí a udržují si kulturní svébytnost. Odjakživa milovali slavnosti a sportovní soutěže a ve svátečních dnech ta tradice ožívá, jak dosvědčuje Éric Lobo. Fotografuje slavnosti v klášterech, kam se scházejí lidé z dalekých končin, jakkoli se Číňané snaží zbavit svátky náboženské podstaty a dát jim ráz turistické atrakce; povolují jen malou část tradičních ceremonií. Ve Lhase je nový rok vítán vyháněním zlých duchů, maskovaní tanečníci znázorňují podrobení škodlivých sil symbolizovaných figurinou, která je později obřadně roztrhána. Svátečně vystrojení Tibeťané si vzájemně sdělují svá předsevzetí, obratní jezdci na koních ve cvalu sbírají ze země slavnostní stuhy a střílejí na terč, diváci přihlížejí akrobatickým kouskům, pořádají jogurtové pikniky. Součástí oslav jsou i pečlivě připravovaná představení hudebního divadla ače-lhamo, i tady však zaráží snaha počínštit zpěvy a líčení herců. Barevností i rozměry ohromuje obraz Buddhy Šákjamuniho, thangka, rozprostřený na rozloze 3600 m2 v klášteře v Däpungu. Fotografie zachycují válečnické hry, tance mužů i žen, zároveň ale zaznamenávají i zlověstnou všudypřítomnost čínské policie. Nemohu vystihnout mnohotvárnost tohoto obrazového svědectví, ale vřele vám doporučuji knihu, tištěnou kvůli mimořádně kvalitnímu křídovému papíru až ve Španělsku. Je dobře, že mohla vyjít, i když - jak jsem se zrovna dočetl v novinách - ve městech, kde se teď naši komunisté opět prodrali až na radnici, znemožňují vyvěsit tibetskou vlajku jako výraz solidarity.