CESTA DO NITRA SRDCE © Radek Sárközi, 2001 Macuo Bašó: Úzká stezka do vnitrozemí, DharmaGaia, Praha "Měsíce a dny jsou pocestní věků a roky, jež plynou a míjejí, nic než poutníci času. I těm, kdož prožijí život na palubě korábu či potkají stáří vedouce za uzdu koně, jsou dny poutí a cesta jejich příbytkem. Nejeden bard dávných dob na cestách zemřel, a i mne po léta zval s větrem plynoucí obláček, až jsem nemyslel na nic než na daleké toulky." Těmito slovy začíná Macuo Bašó svůj básnický cestopis Úzká stezka do vnitrozemí. Zakladatel haiku (tradiční básnická forma) vzal poutnickou hůl a vydal se napříč Japonskem. Jeho cesta je pomalá, na hony vzdálená spěchu dnešních turistů, kteří se snaží vidět co nejvíce během co nejkratší doby. Bašó putuje pomalu. Často ze zastavuje, aby prožil atmosféru nádherných míst, která už svými názvy připomínají básně: Opouštíš rodiče, Zapomeň na děti, Pusť psa, Barevné pobřeží, Na Útesu v oblacích… Není divu, že jeho vypravování často vyúsťuje do nového nádherného haiku: V Jamanace líp než chryzantémy voní prameny Nazývat toto dílo cestopisem je právě tak zavádějící jako snažit se popsat jeho atmosféru. Čtenáři se dostává do rukou zázračný lyrický text, ve kterém próza plynule přechází v poezii a líčení v příběh. A přestože je starý více než 300 let, nic ze své krásy neztratil. V kontrastu s moderní civilizací spíše získal na síle! Bašó ukazuje, že žít se dá jinak. Třeba navštívit dávného přítele samuraje, společně složit několik básní a další den jít dál… Osázeli celé pole, než jsem řekl sbohem Saigjóově vrbě Nádherné tradiční ilustrace dělají z knihy skvost, který si můžete koupit pro svou potěchu, nebo ho někomu darovat. (Radek Sárközi)