Nová kniha nakladatelství Horus, Sedna aneb Láska k životu, kterou napsal německý etnolog Hans Peter Duerr v roce 1984, má blízko k monumentálním pojednáním Frazerovým, Freudovým a Lévi-Straussovým. Také zde se autor věnuje přírodním a prehistorickým národům a jejich rituálům a s úžasnou erudovaností v dané problematice ukazuje paralely, které vedou napříč jednotlivými kulturami.

Duerr proti sobě staví archaické společenství lovců a sběračů a společenství pozdějších rolníků a pastevců, které vyústilo do současné podoby civilizace. Jeho základní teze je, že archaičtí lovci „milovali život více než vědění“, lépe řečeno, že si více užívali, než lidé připoutaní k půdě, protože zemědělská práce je „namáhavější, jednotvárnější a především nudnější“. Tuto tezi pak dokládá (v jeho případě by bylo přesnější slovo ilustruje) netradičním způsobem navršení příkladů rituálů, ve kterých hraje zásadní roli pohlavní styk.

Můžeme obdivovat autora, jak mnoho příkladů snesl a kde všude tento akt vidí, ale to je asi vše. Duerr nedokáže svou knihu vystavět tak dobře jako Frazer a zasadit ji do nějakého rámce, svým sklonem k psychoanalýze má sice nejblíže k Freudovi, ale nehledá příčiny ani nevyvozuje závěry tak brilantně jako on. Jen vrství hory příkladů. Nedokáže se držet myšlenky a jeho dílo sklouzává k exhibici vědomostí, které nejsou příčinně propojeny.

Nemohu tvrdit, že příklady jsou nezajímavé, ale celek díla rozhodně nechává otázku, proč bylo napsáno, nezodpovězenou. Až poslední oddíl budí zpočátku naději, že se Duerr konečně dostal ke shrnující úvaze, ale není to pravda. Exhibice tu dosahuje vrcholu citováním čehokoliv, včetně Woody Allena, a odkazem, aby čtenář začal číst knihu znovu od začátku... Ovšem radši mnohem pečlivěji, nejen 200 stran textu, ale i celý poznámkový aparát, který zabírá dalších 100 stran, a bibliografii na 60 stránkách! Tak sečtělý autor už přeci musí být geniální!

Zatím však spíše působí dojmem eskamotéra.