Na pultech českých knihkupectví se začala objevovat nová řada učebnic literatury pro střední školy. Jejich autorem je středoškolský učitel Jaroslav Blažke a zatím jsou k dispozici pouze učebnice pro první a druhý ročník čtyřletého studia. Stačí si oba díly jen letmo prolistovat a okamžitě je zřejmé, že se podařilo vytvořit nejlepší literární učebnici v Čechách.

První díl Kouzelného zrcadla literatury (s podtitulem Od nejstarších písemných památek k osvícenství) vydalo nakladatelství Atlantis. Tato publikace přináší zcela novou koncepci literární učebnice. Integruje totiž do jedné knihy literaturu českou i světovou a literární texty i výklady k nim. Na významných literárních památkách je ostatně celá učebnice vystavěna. Opouští tak dlouhodobou tradici nestravitelných literárně historických výkladů, kterou například reprezentuje na školách často používaná Balajkova učebnice Přehledné dějiny literatury. Nad ostatní učebnice vyniká Kouzelné zrcadlo literatury promyšlenou grafickou úpravou a velkým množstvím obrazového materiálu (podobizny spisovatelů, fotografie dobových uměleckých děl, mapky, ilustrace, obálky knih atd.) Učebnice má také velmi promyšlenou strukturu jednotlivých kapitol. Každá obsahuje: (1) stručný historický úvod, (2) rozsáhlou část výkladovou s ukázkami literárních textů, (3) obecné údaje s periodizací, (4) doplňující výklady a úvahy v podobě citací z děl významných myslitelů, (5) doporučenou četbu a (6) otázky a úkoly s klíčem, který zahrnuje buď správnou odpověď, nebo nápovědu, kde ji lze najít. Výborně jsou zpracovány marginálie, které zpřehledňují celou učebnici, umožňují snadnou orientaci v textech a často doplňují výklad nebo vysvětlují cizí slova. Na konci je připojen slovníček s výkladem základních pojmů, na které se odkazuje ve výkladové části učebnice, a to včetně seznamu použitých výkladových a naučných slovníků! Nechybí zde ani rejstřík spisovatelů a anonymních děl. Závěrečný obsah je až příliš stručný, protože zahrnuje pouze názvy hlavních kapitol (Písemnictví nejstarších národů, Antika, Středověk, Renesance, Český humanismus a evropské baroko a Klasicismus a osvícenství).

Kniha může na první pohled působit nepřehledně, zvlášť na čtenáře, který je zvyklý na lineární historický výklad (příběh). Učitel skutečně musí nejprve přečíst celou kapitolu, aby si mohl dobře rozmyslet, jak bude s učebnicí pracovat a co si připraví navíc. Jakmile se ale v učebnici zorientuje, může ji velmi často a s kýženým efektem používat přímo na hodinách, což je u všech ostatních učebnic prakticky vyloučeno!

Kromě nové koncepce členění kapitol, přináší učebnice Kouzelné zrcadlo literatury další výbornou novinku. Je to důsledné oddělení autorových výkladů, pramenů a citací ze sekundární literatury. Prameny zde rozumíme ukázky z literárních textů (ty jsou vždy doplněny přesným odkazem s uvedením autora, díla, překladatele, nakladatelství, místa a roku vydání). Student tak může snadno najít knihu, ze které pochází daná ukázka, a pokud ho zaujme některá z citovaných myšlenek, může si přečíst celé dílo.

Ani po obsahové stránce se nemohou starší učebnice rovnat Kouzelnému zrcadlu literatury. Mnohem lépe než ostatním autoům se Jaroslavu Blažkovi podařilo zpracovat starověké písemnictví. Student zde najde spoustu ukázek ze sumerské a akkadské literatury, egyptského písemnictví (zde však bohužel chybí obecnější úvod, který by zdůraznil význam Knihy mrtvých) a čínské a indické literatury (opět bych výklad doplnil o velmi zajímavý jev – až tisícileté ústní tradování velmi rozsáhlých skladeb a nechuť bráhmánů zapisovat náboženské texty). Oddíl Tibet je podle mého názoru až příliš stručný a bylo by možné uvedenou ukázku z Pokladnice moudrých čtení vynechat, nebo ji nahradit slavnější knihou o bardó (tzv. Tibetskou knihou mrtvých). Bohužel autor zapomněl na Japonsko a slavnou básnickou formu haiku i pozoruhodné koány. Učebnice pokračuje výborně zpracovaným oddílem Filozofické a náboženské proudy Východu a plynule pak přechází k Bibli. Možná by se na tomto místě dalo pojednat také o Koránu, který se nelogicky objevuje až na samém konci učebnice v kapitole Český humanismus a evropské baroko... Jeho vazba na Bibli je přitom zřejmá a místy se dá označit jako plagiát!

Bylo by zbytečné zabývat se každou kapitolou podrobně. I v případě ostatních by se daly najít náměty k drobným vylepšením. Některé z uvedených autorů bych možná vypustil, jiné přidal. Ale tyto návrhy by byly dány spíše mojí odlišnou zkušeností s literaturou než chybami autora. Velkým kladem Kouzelného zrcadla literatury je určitě vetší důraz na židovské písemnictví, které ostatní učebnice prakticky ignorují, přestože je v Čechách židovská literární tradice velmi významná. Zajímavý je také nápad přidat do literární učebnice výklad o staré češtině. Je to první vlaštovka, která by mohla v budoucnu vést k integraci nejen literárního, ale i jazykového a slohového učiva do jediné učebnice. Zatím jsou studenti nuceni používat a kupovat až šest učebnic v daném ročníku jenom pro předmět český jazyk a literatura!

Co podle mého názoru Kouzelné zrcadlo literatury postrádá? Je to určitě výslovnost cizích jmen! Ve výkladové části by se mohl objevit Polův cestopis Milion, ukázka z Boileauova Umění básnického, které sloužilo jako návod, jak psát správná klasicistní díla, a určitě bych přidal ukázku hlaholského textu (ne však stranově a horizontálně převrácenou, jak je tomu v Balajkových Přehledných dějinách literatury) a cyrilice. Na konec učebnice bych připojil seznam veškeré literatury, která je potřebná k řešení problémů uvedených v části “Otázky a úkoly”, aby si učitel mohl předem obstarat potřebné publikace. A samozřejmě bych také rozšířil závěrečný “Obsah” o jednotlivé oddíly kapitol a probírané spisovatele.

Druhý díl Kouzelného zrcadla literatury nese podtitul Písemnictví 19. věku a přináší několik změn oproti dílu prvnímu. Autor se rozešel s Atlantisem a zakotvil u méně známého nakladatelství Velryba, kterému se ale nedaří dostat novou učebnici na knihkupecké pulty. Změnila se i grafická podoba, což nemusí být na škodu. Studenti to přivítají jako příjemnou změnu, protože po čtyřech letech je začne užívání stále stejně vypadající řady učebnic nudit. Typografům se to nebude líbit, ale tato změna určitě přitáhne pozornost studentů.

Změny ve struktuře učebnice jsou spíše kosmetické. Obsah je nyní na začátku a zahrnuje tyto kapitoly: Preromantismus – české národní obrození, Romantismus, Preromantismus a romantismus v českých zemích, Hledání realistického obrazu skutečnosti v české literatuře, Od kritického realismu po naturalismus, Nové podoby poezie v druhé polovině 19. století, Čeští novoromantikové a realisté druhé poloviny 19. století a Za hranicemi reality aneb literatura a fantazie. Nově přináší druhý díl Kouzelného zrcadla literatury stručný výklad o evropských dějinách, který zahrnuje demografické údaje, hospodářství, vědu a techniku, politiku, sociální reformy, využití volného času, dějiny českých zemí, portréty významných myslitelů a vývoj v umění (malířství, sochařství, architektury a hudby). Každá kapitola začíná (1) podrobnějším obsahem, následuje (2) výkladová část, která se soustředí na jednotlivé autory a jejich díla, oddíl (3) obecné údaje nyní obsahuje namísto periodizace hlavní znaky jednotlivých uměleckých směrů a další doplňující informace z pera autora učebnice, následuje oddíl (4) úvahy a názory (dříve pojmenovaný “Výklady a úvahy”), (5) náměty k zamyšlení (dříve mnohem rozsáhlejší “Otázky a úkoly” doplněné o “Klíč”, který bohužel nyní chybí) a (6) výběr z literatury (dříve “Doporučená četba”). Na konci učebnice jsou připojeny dodatky o slovenské literatuře a sběratelství lidové slovesnosti, chronologický přehled, slovníček autorů, terminologický slovníček, jmenný rejstřík, rejstřík literárních ukázek a prameny ilustrací.

Výběr obrazového materiálu je opět velmi pestrý. Jen v případě malířů představovaných v historickém přehledu na začátku učebnice škodí reprodukcím černobílá podoba. Co jsou obrazy Cézanna, Gogha nebo Muncha bez barev? Efektivnější by bylo použít barvu, nebo černobílé autoportréty těchto malířů.

Velmi přínosná je poslední kapitola Za hranicemi reality aneb literatura a fantazie, která v ucelené podobě mapuje velmi zajímavé téma doposud stojící spíše na okraji zájmu, protože nereprezentovalo žádnou epochu ani umělecký směr. Jednotliví spisovatelé jako Shelleyová, Verne, Wells, Carroll, Lear nebo Kipling budou pro studenta jistě atraktivnější než dosud zbytečně podrobně probíraní realisté... Zajímavým počinem je také oddíl o teorii překladu a zdůraznění významu překladatelské práce, které se odráží i v citování některých básní v originálu (Goethův Stejný podíl, Verlainova Píseň podzimní nebo Carrollův Žvahlav).

Za nešťastně koncipovanou ale považuji kapitolu Nové podoby poezie v druhé polovině 19. století. Především proto, že se zde vedle sebe objevují prokletí básníci a nesrovnatelní ruchovci s lumírovci. Baudelaire je navíc představen básní Souvislosti, ne geniální Mršinou! A stejně tak Rimbaud Samohláskami, nikoliv básní Opilý koráb nebo tzv. “Dopisy vidoucího”. Julius Zeyer, jehož nejkrásnější díla jsou psána prózou, byl díky tématu kapitoly zredukován na autora Grizeldy a Trojích pamětí Víta Choráze. Nadále tedy zůstává nedoceněn, přestože by mohl být (narozdíl od Vrchlického, Sládka a Čecha) zajímavým autorem i pro studenty. Vždyť jeho Tři legendy o krucifixu, Román o věrném přátelství Amise a Amila, Jan Maria Plojhar nebo Dům U Tonoucí hvězdy patří ke skvostům české literatury a milovali je i představitelé české moderny! Objeví se snad tyto knihy v třetím díle Kouzelného zrcadla literatury? Doufejme...

Nepříliš zdařilý (místy i chybný) je také autorův úvodní výklad ke Kollárově Slávy dceři. Lépe by udělal, kdyby použil citaci z Lexikonu české literatury, kde se uvádí, že zárodek k této skladbě tvořily milostné sonety ze sbírky Básně (1821). Slávy dcera vychází v roce 1824 (ovšem s označením 2. vydání) a obsahuje Předzpěv, který vznikl jako samostatná báseň v roce 1822, a 151 sonetů rozdělených do tří zpěvů (Sála, Labe, Dunaj). V roce 1832 se Slávy dcera rozrostla na 615 znělek rozdělených do pěti zpěvů (ne do sedmi, jak uvádí autor, který mylně pokládá 2. zpěv s názvem Labe, Rén, Vltava za tři zpěvy), k průvodkyni Míně přibývá Milek a dílo je opatřeno odbornými vysvětlivkami Výklad čili Přímětky a vysvětlivky ku Slávy dceře. Poslední verze Slávy dcery z roku 1852 obsahuje ještě o 30 sonetů více. Na tomto příkladě se dá názorně demonstrovat, jak výrazně se proměnil Kollárův původní autorský záměr i jak postupně vzniká umělecké dílo.

Marně jsem také hledal v oddlílu o Poeovi autorovu esej Filozofie básnické skladby, ve které čtenářům odhalil, jak psal svou báseň Havran (Krkavec). Studenty by Poeův racionální přístup k umělecké tvorbě určitě zaujal!

Tyto drobné nedostatky se ale dají napravit v pozdějších vydáních Kouzelného zrcadla literatury. Určitě jich bude mnoho, protože tato řada učebnic je několikanásobně kvalitnější než všechny ostatní. Kouzelné zrcadlo literatury je vlastně jedinou publikací na našem trhu, která si plně zaslouží označení “učebnice literatury pro střední školy”! Všechny ostatní “učebnice” jsou jen nepodařené polotovary, které by se studentům vůbec neměly dostat do rukou.