JIŘÍ ORTEN: ŽIVOT

Už rozsvítili lustry
a muzikanti ladí,
nevědí o písni,
již nedovedou hrát,
už krásné šaty šustí
a tvoji kamarádi
učí se brát, k tanci a tobě brát.

Sklenice ve výčepu
potají nalévané,
trnitá cesta smutných promenád,
horečka v cizím tepu
a cizí radost, tvá ne,
tvá u těch poloprázdných
sklenic snad,

vír, strašný vír a dýka
hluboko u tušení,
to je ten bál, jehož ses tolik bál,
roztáčí se a říká,
zatímco stud ti plení:
kam odejdeš, až bude pustý sál?