VÁCLAV THÁM: MÁJ V strakatém oděvu znovu se směje ten přeslavný a veselý máj, sladký a radostný hlahol již věje přes všecky hory, palouky, háj. Přirozenost nám dovoluje v poli ty nejkrašší kvítky trhati, protož chci okrášlit věncem jakkoli vlasy mé, a budu skákati. Nemám-li tomu, jenž vše to učinil, za to se proukázat vděčně? Veselým zpěvem, by mne z toho nevinil, chci ho chválit, velebit věčně.