CHVALOZPĚV KRÁLE ECHNATONA NA SLUNCE Chvalozpěv na živého Hora sídlícího na obou horizontech, jásajícího v horizontu v jeho jménu Šov, jenž jest Slunce žijící na věky věkův, veliké živé Slunce, jež jest v jubileu, pán všeho, kolem čeho krouží slunce, pán nebe, pán země, pán chrámu Slunce v Achetatonu. Král Horního a Dolního Egypta žijící pravdou, pán obou zemí Nefercheprure Vejenre, syn Reův, žijící pravdou, pán korun Echnaton, veliký svým pozemským životem a veliká manželka králova, jeho miláček, paní obou zemí Nefernefruaton Nefertiiti - kéž žije, jest zdráva a svěží na věky věkův - praví: "Záříš krásně v horizontu nebe, ó Slunce žijící, jež jsi žilo na prapočátku. Když vycházíš na východním horizontu, naplňuješ každou zemi svou krásou. Jsi velké, krásné, lesknoucí se, vznášející se vysoko nad všemi zeměmi. Tvé paprsky objímají svět až na konec všeho, co jsi stvořilo. Ty jsi Re; přicházíš až na konec světa a podmaňuješ jej pro svého syna, kterého miluješ. Ačkoli jsi vzdáleno, tvé paprsky jsou na zemi, a ačkoli jsi před obličejem lidí, nevidí, jak konáš svou cestu. Když se ukládáš k odpočinku v západním horizontu, země jest v temnotě, jakoby mrtva. Lidé leží ve svých pokojích, majíce zahaleny hlavy, a oko nevidí oka. Kdyby jim byly ukradeny všecky věci, které mají pod svými hlavami, nevěděli by o tom. Všichni lvi vycházejí ze svých doupat a všichni plazi koušou. Temnota vládne a země jest v mlčení, dokud to, jež ji stvořilo, odpočívá ve svém horizontu. Když se rozednívá, vycházíš na horizontu; záříš, jsa Slunce, ve dne, a zaháníš temnotu. Rozdáváš své paprsky a obě země jsou v slavnostním lesku. Lidé procitají a staví se na nohy; ty jsi je zdvihlo. Myjí se, chápou se svých šatů a jejich ruce vzdávají chválu tvému zjevení. Celý svět vykonává svou práci. Všechen dobytek se těší ze své píce, stromy a traviny se zelenají, ptáci vylétají ze svých hnízd a jejich křídla vzdávají chválu tvému duchu. Všechen skot poskakuje po svých nohách a všecko, co létá i co poletuje, žije, když ty jim vyjdeš. Lodi plují po proudu i proti proudu a všecky cesty se otvírají, protože jsi vyšlo. I ryby v řece vyskakují blíže k tobě, neboť tvé paprsky jsou i v hlubinách moře. Dáváš vznikati zárodečné hmotě v ženách, vytváříš símě v mužích, dáváš život synu v těle jeho matky a konejšíš ho, aby neplakal; jsouc kojná v lůně mateřském, dávajíc dech, aby na živu bylo udrženo všecko, co jsi vytvořilo. A když vyjde z lůna na svět v den svého narození, otvíráš jeho ústa, aby mluvilo a vytváříš jeho každodenní pokrm. Ptáčátko ve vejci se ozývá ze skořápky a ty dáváš mu vzduch v jeho vnitřku, abys je udrželo na živu. Když dodalo jsi mu síly, aby se proklovalo z vejce, vychází z něho, aby křičelo podle své schopnosti, a běží po svých nohách, odkud vyšlo. Jak mnoho je toho, co jsi stvořilo a co jest vyzdobeno, před jediným bohem, kromě něhož není jiného. Stvořilo jsi zemi podle své vůle, jsouc samo, s lidmi, dobytkem a veškerým skotem. Všecko, co jest na zemi, chodí po svých nohách a všecko, co jest ve výši, lítá na svých křídlech. Cizince, Syřany, Nubičany a Egypťany jsi usadilo, každého na jeho místo, a stvořilo jsi, čeho potřebují; každý má svou potravu a jeho pozemský život jest vypočten. Jejich jazyky jsou odlišeny jejich řečí a zrovna tak jejich vzhled. I jejich pleť jest rozlišena; ty jsi rozlišilo národy. Ty vytváříš Nil v podzemí a přivádíš jej sem podle své vůle, aby živil lidi, jak jsi je vytvořilo. Ty jsi pán jich všech, jsa do únavy jimi zaměstnáno, pán všech zemí, jež svítíš pro ně, denní Slunce, veliké mocí. Ty staráš se, aby i všecky vzdálené cizí země žily; umístilo jsi také Nil v nebi, aby sestupoval k nim, vlnil se na horách jako moře a zavlažoval jejich pole u jejich měst. Jak znamenité jsou tvé záměry, pane věčnosti! Nebeský Nil dáváš cizím národům a zvířatům všech pouští, chodícím po svých nohách, a Nil pozemský vychází z podzemí pro Egypt. Tvé paprsky vyživují všecky pole; dokud budeš svítiti, budou žíti a porostou pro tebe. Ty tvoříš roční počasí, abys životem obdařovalo, co jsi stvořilo: dobu pučení, abys ji ochlazovalo, a žár, aby okusili tebe. Nebe jsi vytvořilo vzdálené, abys v něm svítilo, a abys vidělo všecko, co jsi stvořilo. Jsi samojediné a záříš ve svém tvaru jako živé Slunce; vycházíš a záříš, vzdaluješ se a vracíš se. Vytváříš miliony bytostí ze sebe sama: města, osady, pole, cesty a řeku. Všecky oči hledí na sebe, když jsi denní Slunce nad zemí. .... . . . .. . ... . . . . . . . . . . .. .. . . . . . . . . . Ty jsi v mém srdci a nikdo tě nezná, tak jako tvůj syn Nefercheprure Vejenre; dáváš, že jest znalý tvé bytosti a tvé moci. (přeložil egyptolog František Lexa)