HŘÍCHY ČESKÝCH SPISOVATELŮ © Podivuhodní kouzelníci, čítanka českého stalinismu v řeči vázané z let 1945–55, uspořádal Antonín Brousek, Rozmluvy, Lodýn Texty vybral Radek Sárközi, 1.12.2001 František Halas BUDUJEME Budujeme republiku Jde to pěkně zvesela vyřídíme bez cavyků toho kdo nic nedělá Naše síla chuť a víra rukávy lid vyhrnul celý národ už se sbírá aby světem o kus hnul Spory zvůli nechme stranou a do dvou let budem mít naši zem jak malovanou nedáme se zahanbit Republika dře a zpívá stavíme ji pro sebe celý svět se na nás dívá zvednem ji až do nebe Písňový text pro Václava Dobiáše, 7. 10. 1946 S.K.Neumann ÚRO Antonínu Zápotockému Stráž mozolů jednotná, tvrdá prostného srdce a hrdá, tvé ÚRO je naše naděje, náš Blaník pravdivý a silný a konec konců neomylný a konec konců lid, to, co chceme, aby vládlo a cihlu pravdy k cihle kladlo, stavělo soudružskou republiku. Víme, že ji postavíme a z jejích zdí pak vyrazíme blanickou jednotou vyhladit zbytky ksindlu, s nímž není smíru. Hej, ÚRO, hej! Své nejlepší nám dej, své nejlepší nachystej. A ozař temné cesty švindlu, zazpívej pravdu, radost, víru, hej, ÚRO, hej, jsi lidu nejvyšší květ, buduj a ostříhej náš rudý svět. 1946, Rudé zpěvy 1948 Josef Kainar SCHŮZE PŘED PRŮVODEM Soudruzi, zahajuji tuto dnešní báseň. Já ze své čestné funkce literáta vítám k nám slunce z rozdělovny zlata, i s jeho paprsky, s našimi devizkami, vítám zde včely provádějící sbér, vítám dál strom, co ze všech atmosfér žene svou mízu do výroby květů. Vítám i pupen, který se má k světu, vítám podléšky i s konvalinkami, vítám zasloužilé pěvce skřivany, vítám celé jaro, jež se dostavilo do této básně. Máji, práci čest! Soudruzi, to jaro letošní je naše. Je naše z gruntu, z hloubi od kořenů až k nebi, na němž dýmy továren kreslí stoupající křivku výkonnosti. Je tolik naše, že už možná zítra (to zítra -- na nás závisí) řekne v parku matka děcku, které pláče: - Na, tu máš hrom, a zahřmi si, - je naše tak, že za rok, za dva roky odemknem ráno srdce jako dům, a už je nezavřeme. Kdo si zavzpomíná na sebe z včerejška, na toho dýchne plíseň jakýchsi omylů, nu, zkrátka - muzeum. - [...] Uprostřed věku socialismus. Uprostřed jara máj. V máji už kvetou zahrady a luka a v máji kvetou naše tábory. Londýnská kukačka z daleka, marně kuká. Tož, u nás nesnese. Tož, mluví hladcí páni, do éteru jak po lese. U nás zní jiná řeč, řeč lidu zpátky k lidu! [...] Až dozní dnes, až horké dlaně zchladnou, pak poslechněte: někdo tleská dál! To rudý prapor tleskat nepřestal. Ať jeho plátno, vzácnou krví prané, nikdy už tleskat nepřestane! Soudruzi, je těsně před průvodem. A nová stránka dějin začíná. Proto já ukončuji naši dnešní báseň. Duben 1949, Veliká láska,1950 Pavel Kohout TRAKTOROVÉ ČASTUŠKY Traktory, traktory, i vy, traktoristé, údernické prapory zasloužili byste! To vám bylo pozdvižení, to vám bylo smíchu, klení, to vám bylo hovorů, když k nám přijel o žních loni na výpomoc místo koní párek nových Zetorů. Traktory, traktory, rozbít přijely jste zastaralé názory, zastaralý systém! Pan farář hned ráno kázal: „Přišla na nás mravní zkáza, konec boží naděje!“ Místní statkář k tomu dodal, že nás čeká velká voda, slintavka a kurděje. Traktory, traktory, - svatá pravda jistá - ďáblovy jsou výtvory, dílo ancikrista! V poli chodí silné stroje, do večera hotovo je to, co dříve za týden. Stroje zanechaly dojem... proč ty ale, srdce moje, od té doby vzdycháš jen? Traktory, traktory, úspěch máte jistý. Je to těmi motory nebo traktoristy? Tenhle problém rozřešily naše dívky až v té chvíli, kdy s úsměvem ve tváři vezli je dva hoši milí, vezli si je, roztomilí, na traktorech k oltáři! Traktory, traktory, i vy, traktoristé, údernické prapory zasloužili byste! Dneska už ty čtyři v kraji všichni lidé nazývají „traktorové rodiny“. Často se jich žertem ptají, brzo-li si nachystají malý traktor pro syny. S traktory, s traktory pro vítězství jisté za daleké obzory jedou traktoristé Prosinec 1949, Verk a písně, 1952 Vítězslav Nezval STM 1950 Modré a bílé průvody mužů a žen, červené Šátečky pionýrů. Mladý je ten, mladý je ten, kdo bojuje za Šťastný život s armádou míru. Hoch s hrdým Čelem, osmahlý od práce, má jasné oči, otužilé svaly, a dívka sličná jak růže v zahrádce, tká zítřejší den, v němž ženy neplakaly. Mladý je ten, kdo obrozuje svět, jenž upadl málem do rozvalin, ať je mu šestnáct či sedmdesát let, mladý, ach mladý je soudruh Stalin. Mladí jsou všichni, kdo nás převedli do nové epochy s Klementem Gottwaldem v čele, mladý je Zápotocký, mladý je Nejedlý, mladá je strana a její ručitelé. Mladý je básník, jenž zpívá pro mladé, mladá je píseň, holubička čistá. My všichni jsme mladí, měšťácký západe, mladý je každý komunista. Modré a bílé průvody mužů a žen, červené šátečky hochů a mladých dívek, mladý je ten, mladý je ten, kdo běží o závod jak koník zlatohřívek. Mladý je básník, jenž zpívá pro mladé, mladá je píseň, holubička čistá. My všichni jsme mladí, měšťácký západe, mladý je každý komunista.