KATEŘINA DAMBORSKÁ: ZAPOMEŇ, AŤ MŮŽEŠ ŽÍT! Běž, utíkej, neotáčej se! Zítřek už stejně nevrátíš! Už ho nehledej. Co? Ztratil jsi něco? Zítra? Ztratil jsi zítra? Zítra i ztratíš! Ne, už nehledej! Nehledej mě! Mě už jsi totiž ztratil v zítřku! Časem, všechno časem! Časem si člověk zvyká, časem zapomíná a časem i umře! Časem, všechno časem! Pojď ke mně, přibližuj se, pomalu mě svlékej, opravdu pomalu! Vůně tvé kůže začíná se míchat s tmou, která pohlcuje i vůni mou. Svlékej mě, svlékej mě rychleji! Prosím! Otáčím hlavu, otáčím i sklenici s vodou a otáčím tebe k sobě! Nevaž mě, chci dýchat až budu otáčet hlavu! Nevaž mě, chci vidět až budeš odcházet! Rozlitá voda na zemi! Odcházíš! Pomoz mi prosím, nemohu otočit hlavu! Krabice a v ní další. Zrcadlo a v něm já. Postýlka a v ní dítě. Urvi stěnu! Už žádné krabice! Kam koukáš? Včera ještě bude! Připrav se, včera bude změna! Včera se všechno změní! Na včera už čekáš přeci spoustu let! Je včera, tak měň! Kam koukáš? Mě už jsi přeci ztratil v zítřku! Chci? Ano, chci! Chtěl bys? Ale to není chci! Žij pro to, co bude! Ne, já žiji i pro to, co bylo! A netruchli pro to, co bylo! Ne, já truchlím i pro to, co bude! Nerozumíš? Nechtěj tomu rozumět! Nechápeš? Nechtěj to pochopit! Já jsem já! Nechci abys mi rozuměl! Neprosíte? Neděkujete? Nepláčete? Já ale prosím, prosím slunce než vyjde a děkuji za to, že vyšlo, a pláču, když zapadá! Proste! Děkujte! Plačte! Jednou možná slunce svítit nebude! Já jsem tady a ty jsi tam! Já jsem tam a ty jsi tady! Chápu ten rozdíl. Už mě nechte být! Prostor, vnímáš ten prostor? Vezmi si mě, vezmi si mě celou! Oddávám se, jsem jenom tvá! Uchop mě, ať mě ten prostor nespolkne! Jsem tu jen pro tebe, tak tu buď se mnou! Zapomněl jsi? Nevadí! Zapomeň! Ať můžeš žít!