Americký astronom Carl Sagan napsal na 350 původních vědeckých prací, zejména o Venuši a Marsu, učinil podstatné objevy při planetologickém studiu a hrál významnou úlohu v americkém kosmickém výzkumu: podílel se na vývoji a provozu kosmických sond Mariner, Pioneer, Viking a Galileo, zasloužil se o financování projektu SETI (pátrání po mimozemské inteligenci), prosadil, že na kosmické sondy Pioneer a Voyager bylo umístěno poselství lidstva mimozemšťanům. Počátkem 80. let spolu s dalšími autory uveřejnil studii o globálním riziku atomové války, jež by měla za následek tzv. nukleární zimu - dlouhodobé ochlazení zemského povrchu o několik desítek stupňů Celsia, a to bez ohledu, v kterém místě planety by válka proběhla; to přispělo k tomu, že byly přijaty mezinárodní dohody o zastavení závodů v jaderném zbrojení - poté, co závěry studie byly potvrzeny důkladnými výpočty, i těm nejbojovnějším politikům začalo být zřejmé, že ta válka by neměla vítěze, ale jenom a pouze poražené. Americké univerzity Saganovi udělily celkem 22 čestných diplomů. Dvakrát byl vyznamenán NASA: "Za mimořádné vědecké úspěchy" a "Za veřejné zásluhy". Roku 1975 získal cenu Josepha Priestleye "Za významný příspěvek k blahu lidstva" a o tři roky později za populárněvědnou knihu Draci z ráje obdržel jako první vědec prestižní Pullitzerovu cenu za literaturu. Ale největší popularitu - co to povídám! - přímo slávu mu přineslo autorství a zejména charismatické vystupování v třináctidílném televizním seriálu Kosmos. Seriál předvedl dějiny i nejnovější výsledky zkoumání vesmíru a měl mimořádný úspěch: zhlédlo ho na 200 milionů diváků v 60 zemích. S patnáctiletým zpožděním, 1996 - v roce autorova úmrtí -, pod názvem Kosmos vyšel u nás krásně vypravený knižní ekvivalent v překladu Josefa Solaře a s doslovem Jiřího Grygara. Teď se nám dostal do rukou překlad dalšího Saganova bestselleru Draci z ráje. Tato kniha čerpá z další Saganovy odbornosti - formou přístupnou i laikům je zde vyložen evoluční vývoj lidského mozku, přičemž autor uvažuje o vlastnostech a perspektivách inteligence. Název Draci z ráje spisovatel převzal z mytologie, chápané nikoli jako pověra, nýbrž jako metaforický popis jistých jemností studovaného předmětu, jež je obtížné popsat jinak. Zpočátku připomíná kosmický kalendář, abychom si uvědomili, jak v porovnání se stářím země jsme tu my lidé krátce: Kdybychom dobu existence země přirovnali k jednomu roku, dinosauři se objeví až na Štědrý den, květiny 28. prosince a lidé teprve na Silvestra v půl jedenácté večer. Celá zaznamenaná historie by zabrala posledních deset sekund 31. prosince. To, že si lidstvo osvojilo prostředky k sebezničení a začalo s výzkumem planet pomocí družic a kosmických sond, představuje první sekundu nového roku. Nejspíš jsme to kdysi ve škole probírali, ale buď jsem nedával pozor, nebo jsem skoro všechno zapomněl. Teď tedy mám před sebou přehledný a výstižný výklad, čtivě napsaný, s vtipnými postřehy a objevnými spojitostmi - a navíc mě těší, že mě z toho nikdo nebude zkoušet! Na popisu biologické evoluce mě obzvlášť zaujal výklad vývoje mozku, jehož složitost narůstá přidáváním dalších komponent k původním jednodušším strukturám, přičemž ty původní ale zůstávají funkčními. Pro jistotu to zdůrazním ještě jednou. Hluboké a prastaré části našeho trojjediného mozku jsou nadále funkční. Na neurální šasi navazuje R-komplex, který jsme zdědili po plazech, limbický systém a kůra mozková čili neokortex. Každý vývojový krok ovšem nutně vede ke změnám ve středním mozku atd. Plazí část mozku v nás prý hraje důležitou roli při útočném chování, při obraně teritoria či budování kariéry. Konec konců mluvíme o chladnokrevném zabijáku, že. Boží rozsudek nad hadem zněl, od nynějška po břiše svém se plaziti budeš - z čehož by se dalo usuzovat, že do té doby hadi používali jiný způsob pohybu. Tak tomu ovšem přesně bylo, říká Sagan: hadi se vyvinuli ze čtyřnohých plazích předků na způsob draků. Mnoho hadů si dodnes zachovalo zakrnělé kosterní zbytky údů. V limbickém systému zase je původ altruistického chování, láska - zdá se - je savčím vynálezem. A v nejstarší části limbického systému se nachází tzv. čichový mozek a sídlo emocí. Při poranění této části dochází k hlubokým poruchám paměti. Další svrchovaně zajímavé údaje jsem se dočetl o mozkové kůře, neokortexu, o funkcích a pozoruhodných vztazích mozkových hemisfér, úvahy o levácích a pravácích: proč třeba v i řeči si ceníme tolik pravé strany, že říkáme právo, spravedlnost, pravé hodnoty a na druhé straně hanlivě zmiňujeme levotu, je na obě ruce levý apod. Pozoruhodné a pro mne překvapivé jsou rovněž informace o výzkumech opičí inteligence, ba i úvahy o počítačové inteligenci, i když bohužel právě tato kapitola je samozřejmě dnes již notně zastaralá. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že přečíst si tuto Saganovu knihu je užitečné i příjemné. Jen člověka zamrzí to zpoždění, které už pomalu nebudeme moci přičítat komunistické cenzuře.