Román Certifikát. Čas a místo děje: Varšava po první světové válce. Hlavní hrdina: Mladý židovský intelektuál, je mu osmnáct a půl. Zápletka: V nepřátelském ovzduší poválečného Polska se dost dobře nedá bez prostředků přežít. A kde je vzít? Náš mládenec se narodil v době rusko-japonské války, deset let nato vypukla Velká válka a do Varšavy vtrhli Němci. Pak přišla únorová revoluce v Rusku, po ní říjnová a polsko-bolševická válka. Čtyři roky strávil v malém městečku, kde lišky dávají dobrou noc, poté se vrátil do Varšavy, kde chodil do normální školy, a později dokonce byl nějaký čas zaměstnán jako učitel v jednom městečku ve Velkopolsku. Jenže jako učitel se neosvědčil a o místo přišel. A tak se po pěti letech do Varšavy vrací. Chce být spisovatelem. Má za sebou první pokusy: nejprve zkoušel psát v hebrejštině, pak přešel do jidiš, má ve svém ranečku esej o Spinozovi a hlavu plnou snů.

Varšava se za těch pět let proměnila. Po ulicích jezdí nové taxíky, německého dopravního strážníka vystřídal polský, ruské nápisy byly zamalovány a nyní jsou polské. A rozhlas! Když jste si dali na uši sluchátka, slyšeli jste hudbu, proslovy, všelijaké polské taneční melodie i písně z divadel a operet. V tanečních sálech lidé tančili shimmy a foxtrot, ženy chodily ostříhané na kluka a byly jim vidět uši, nosily krátké šaty ke kolenům, některé studovaly dokonce i na univerzitě. Noviny byly plné Společnosti národů a strašné inflace v Německu. Díky regulovanému nájemnému, jež platilo od roku 1914, byly varšavské domy zchátralé, město připomínalo - podle toho, jak jste se na to dívali - buď starce, nebo otrhaného výrostka. Polsko se stalo po sto padesáti letech cizí nadvlády opět nezávislým státem. Židé obdrželi z Anglie Balfourovu deklaraci - příslib, že se budou moci usazovat v Palestině, v zemi zaslíbené - a sionistické hnutí silně zaktivizovalo svou činnost. Židovské ulice Varšavy se hemžily strážci, průkopníky a revizionisty - jak si sami říkali. Stávkující a revolucionáři z roku 1905 byli opět na svobodě a otevřeně pokračovali v propagandě, z tisíců židovských mladých mužů a žen se stali komunisté, tradiční víru v mesiáše, který stále nepřicházel, vyměnili za horečnatou naději na dosažitelný ráj v zemi Sovětů. Mnozí už byli znovu za mřížemi v Arzenálu nebo Mokatovské věznici.

Kde je tu místo pro mladého muže s hlavou plnou snů? Zejména, když jde o nevítaného přivandrovalce odkudsi z venkova, kde žijí ortodoxní židé, oddělení od okolního světa svou podivnou vírou a nepochopitelnými zvyklostmi, chudí jako kostelní myši, s nosy zabořenými do těch jejich posvátných spisů, izolovaní a izolující se. Žijí pořád stejně, po celá staletí, nezajímají se o změny ve světě, dokonce ani tehdy, když je ty změny občas důkladně převálcují. Tam náš mladý muž žít nechce, ani nemůže. O víru přišel a předstírat ji nebude. Kdyby si dal narůst vousy a nosil kaftan, byl by doma vítán. Jenže rodiče jsou tíživě chudí. A on jako učitel selhal. Musí se uchytit ve městě! Živit se jako spisovatel? To je vzdálený sen. Esej o Spinozovi málokoho zajímá, a román dosud nespatřil světlo světa, líhne se zatím pomalu a značně zmateně v hlavě; jenže zkuste psát, když omdléváte hlady!

Možnosti zaměstnání jsou velice omezené a náš mládenec ještě ke všemu není příliš fyzicky zdatný. Co zbývá? Země zaslíbená? Jenže Angličané do Palestiny pouštějí jen omezený počet přistěhovalců, protože Arabové se snahám sionistického hnutí urputně brání. Vysnil si takový sen: potká se ve Varšavě s mladou ženou, která má vlastní byt, pochází z bohaté rodiny a je sirotek. On ji bude učit hebrejsky a jidiš, ona ho zase německy, anglicky a francouzsky. Inspiruje ho k napsání románu a on se stane slavným. Nabídne jí sňatek, ale ona prohlásí: "Nač? Můžeme spolu žít i bez obřadů. Hlavně, že se máme rádi."

Skutečnost je ale jiná. Ve chvíli nejzoufalejší mu sice nezištně pomůže dávná přítelkyně, ale ta se sama taktak protlouká životem jako služebná. Mládenec si najde skrovné ubytování u dvou revolucionářek, jimž dluží za byt stále větší peníze, posléze je nejen vyjídá, ale i naváže s tou mladší intimní styk, jenže to všechno je zoufale bezperspektivní. A tu se přece jen vyskytne naděje: Mládenec dostane možnost získat certifikát, který ho opravňuje k vystěhování do Palestiny. Pravda, stojí to peníze, které mu chybějí, ale je tu řešení. Certifikát platí pro dvě osoby, rodiny mají přednost. A najde se bohatá mladá dívka, která se chce dostat do Palestiny za svým milým, je ochotna podstoupit formální obřad, uzavřít předstírané manželství, účelově, na ten nezbytný čas, provdat se za muže, jenž má certifikát. A všechno to financovat za oba. Zdá se, že je po starostech, najednou to vypadá jednoduše. Člověk nemá být malomyslný, vždycky se přece najde řešení, jenom nevěšet hlavu! Jenže tady peripetie právě začínají. Osud je zlomyslný a člověk, ať již je bohatý nebo chudý, vynalézavý nebo naivní, věřící nebo bezvěrec, člověk prostě nikdy nedokáže prokalkulovat, co ho čeká. Singer je vynikající vypravěč. Zůstává jakoby nezúčastněně v pozadí, ale vtáhne čtenáře do děje s takovou neodolatelností, že hltáte stránky, jako by šlo o váš vlastní život. Ale vždyť ano! Existenciální situace, podléhání pošetilým iluzím, touhy, sny, úspěchy i prohry - to se opakuje ve stále obměňovaných kulisách stále znovu.