Singerova kniha povídek Světnice, kde otec soudil se blíží románu tím, že ze čtyřiapadesáti víceméně autonomních příběhů spojených postavou vypravěče a návazností časovou i prostorovou vyvstává před čtenářem poměrně ucelený obraz života chasidských Židů v Polsku před první světovou válkou a v jejím průběhu. Takto neosobně řečeno to nejspíš nepůsobí příliš přitažlivě; svérázný svět polských chasidů již více než před půl stoletím zanikl - nejdříve nahlodávaný židovským osvícenstvím, haskalou, a náporem světského okolí, ustavičně diskriminovaný a ničený antisemitským prostředím a nakonec bez pomoci vydaný na pospas zrůdné vyvražďovací mašinérii nacistů východní chasidismus dnes existuje snad jen v několika málo komunitách přežívajících ve Spojených státech či v Izraeli, komunitách složených z potomků těch nemnoha, kteří měli to štěstí, že se jim zdařilo zavčas uniknout valící se pohromě. Ten jedinečný, uzavřený svět chasidů je již historií. Víme o něm např. ze znamenité knihy Jiřího Langra Devět bran, z knih Martina Bubera, Šoloma Alejchema, Eliho Wiesela, Isaaka Bashevise Singera, máme také české překlady dalších spisovatelů píšících v jidiš. Tato Singerova vzpomínková kniha je ale daleko víc než jen jedna z řady. Je napsaná tak podmanivým způsobem, že ji považuji za jednu z nejlepších Singerových próz.

Vypravěč vzpomíná, jak coby synek rabína, měl často příležitost sledovat rozvaděné návštěvníky, přicházející, aby rabín vynesl soud v jejich rozepři. A tak se stáváme svědky nejrozmanitějších lidských osudů - od historek anekdotických, jako je např. zdánlivě až mysticky tajemný případ Proč husy kejhaly, ačkoli byly docela bezpečně podříznuté (tentokrát nad rabínskou moudrostí měla vrch realistická maminka), přes příběhy jímavé až po lidské tragédie, např. v příběhu Chromá nevěsta. Bizarnost vystřídá tklivá melancholie, atmosféra až burleskní nečekaně vyústí v chvějivou, poetickou krásu, rozmarnou pověrečnou historku náhle provane vyrovnaná moudrost talmudské tradice. Lehce humorný nádech dodává vyprávění to, že nám je prostředkuje malý chlapec, naivní a málo poučený o světě. Je pozoruhodně vnímavým a bystrým pozorovatelem, často jeho úsudek překvapí svou nečekanou vyzrálostí, jenže spoustě věcí nerozumí, rozumět nemůže, a tak čtenář pociťuje nad ním převahu člověka vědoucího. Přestože chlapec v průběhu knihy dospívá v mladíka, podržuje si v mnohém svou původní nevinnou nevědomost - také, na rozdíl od nás, nezná budoucnost. Mimořádný účin však vyprávění dodává ještě další vypravěčská rovina: čtenář sice nahlíží děje očima tohoto hocha, ale vypravěčem je zralý muž, který s odstupem věku vzpomíná na prožité dětství a dospívání, své tehdejší dětské zážitky nejen reprodukuje, ale i reflektuje a shovívavě hodnotí. Tím se pohled na dávno uplynulé události prohlubuje.

Např. v historce o dobráckém siláku Ašerovi je vylíčena epizodka požáru: "Pamatuji si na ten okamžik, jako by to bylo včera. Otevřel jsem oči a spatřil spoustu plamenů, velkých i malých, které se kroutily a tančily jako skřeti. Začínala hořet i pokrývka mého mladšího bratra Mojšeho. Ale byl jsem malý a nebál se. Naopak, tančící plameny se mi líbily." Díky Ašerovu včasnému zásahu je požár v poslední chvíli uhašen, katastrofa je zažehnána. Ten reb Ašer, zvaný podle svého povolání Mlíkař, je vůbec krásná postava. Spisovatel uvádí jeho příběh takto: "Na tomto světě jsou lidé, kteří se zkrátka dobří už narodí. Takový byl i mlíkař reb Ašer. Hospodin ho obdařil skutečně mnoha dary. Byl vysoký, mohutný a silný a měl černý vous, veliké černé oči a hlas jako lev. Na Roš hašana a Jom kipur (to jsou jedny z nejvýznamnějších židovských svátků - Nový rok a Den smíření) dělal kantora při hlavních modlitbách pro kongregaci, která se scházela u nás doma, a právě jeho hlas k nám lákal mnohé věřící. Dělal to zadarmo, třebaže si mohl říct o značný honorář, ale on takhle pomáhal mému tatínkovi o svátcích vydělávat. A jako by to nestačilo, reb Ašer Mlíkař pro nás pořád něco dělal. Nikdo otci neposílal tak štědré purimové dárky jako on. Když se tatínek ocitl v úzkých a nemohl zaplatit nájemné, posílal k rebu Ašerovi vypůjčit peníze. Ašer nikdy neodmítl, ani se netvářil nepříjemně. Vždycky jen sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl hrst bankovek a stříbrných mincí. Nepomáhal však pouze otci. Rozdával dobročinné dary na všechny strany. Tento prostý Žid, který se jen s velkými obtížemi prokousal kapitolou Mišny, žil život na vysoké etické úrovni. To, co druzí hlásali, on uskutečňoval v praxi." Mezi malým chlapcem a mohutným mužem vzniklo podivuhodné přátelství. Ašer vlastnil koně a vůz a kluk byl šťastný, když směl jezdit na kozlíku s ním. Jeho přítel a ochránce "nosil těžké konve s mlékem lehce jako Samson. Byl silnější než kůň i silnější než gój, a přece měl mírný pohled, mluvil mým jazykem a byl otcův přítel." Ašerův příběh končí slovy: "... za války, kdy jsme div neumřeli hlady, nám reb Ašer opět ze všech sil pomáhal. - I po našem odjezdu z Varšavy (za první světové války) jsme o něm občas slýchali dál. Jeden syn mu zemřel a dcera se zamilovala do mladíka nízkého původu, a tak byl Ašer nesmírně zarmoucen Nevím, zda se dožil nacistické okupace Varšavy, ale nejspíš zemřel ještě před ní. Židy jako on však odvlekli do Treblinky. Kéž jsou tyto vzpomínky památkou na něj a jemu podobné; na ty, kdo žili jako světci a zemřeli jako mučedníci."

Singerova kniha obsahuje řadu napínavých scén a pronikavých psychologických sond, nepostrádá humor, ale ani hloubku: dočteme se o veřejném pohoršení, jaké vzbudil rozvod starých manželů - to milující žena našla svému starému muži mladici, aby ještě mohl mít děti; svatba prostitutky se stala prvotřídní senzací pro podsvětí; seznámíme se s ušlechtilými mudrci i zchytralými podvodníčky, pošetilci a dobrodruhy, a mezi tou pestrou galerií postav dominuje krásný charakter - vypravěčova maminka. Spisovatel přitom pečlivě dbá, abychom při četbě nepropadli jednostrannému dojmu; jeho jemně ironickou vyprávěcí metodu pěkně ilustruje třeba tento detail, kdy líčí moment euforie, jíž chlapec na chvíli propadl: "Zlaté slunce jasně a teple zářilo. Připadal jsem si jako nějaký starověký filosof, který se odvrátil od marností světa a jal se hledat moudrost a Boží přítomnost. Občas z domu vyšla teta Jentl a vylila kýbl splašků."