NÁVRH ALTERNATIVNÍCH OSNOV ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
© Radek Sárközi, 1.12.1999


Osnovy pro střední školy, Fortuna, Praha 1999


Řada učitelů čekala na nové učební osnovy pro gymnázia s velkými nadějemi, ale okamžitě po jejich zveřejnění přišlo obrovské rozčarování. Vždyť místo zásadních změn obsahu a koncepce přicházejí pouze drobné kosmetické úpravy, navíc k horšímu. Nejsmutnější na celé věci je především ta skutečnost, že jsou nové učební osnovy výsledkem osmi let práce vědců, pedagogů a ministerských úředníků doplněným zkušenostmi se starými osnovami. Výsledek ale odpovídá práci nanejvýš týdenní, protože v osnovách se hlavně slepě škrtalo. Rozum zůstává stát nad tím, že za takovou práci dostal někdo zaplaceno… Podívejme se ale na konkrétní změny, které postihly předmět český jazyk a li teratura.
  V nových osnovách především chybí rozdělení učební látky do jednotlivých ročníků. Záleží výhradně na vedení konkrétní školy, jaké rozdělení schválí. Na první pohled se může zdát, že je jenom dobře, když gymnázia dostanou větší svobodu, ale jde o svobodu na nesprávném místě. Svévolné zpřeházení témat totiž stíží přechod studentů na jinou školu. Pokud na jednom gymnáziu začnou studenti první ročník národním obrozením a ve druhém ročníku změní bydliště, mohou se ocitnout ve třídě, kde bude v plánu z n ovu národní obrození... Taková změna je tedy spíše na škodu než k užitku.
  Z nových osnov také zmizela jména českých i světových spisovatelů. Nyní záleží na učiteli, které autory si vybere. Opět posílení svobody a zodpovědnosti, ale jenom zdánlivé. Uvedená témata si totiž přímo “říkají” o určitá jména spisovatelů, protože doslovně opisují témata starých osnov, které konkrétní jména obsahovaly. Evidentně tyto “nové” osnovy vznikly výhradně seškrtáním jmen, a navíc ještě ne zcela důsledným, protože několik a u torů v textu zůstalo. Kteří spisovatelé jsou podle autorů osnov natolik významní, aby si zasloužili být jmenováni? Je to Hus, Komenský, Tyl, Mácha a Šalda! Není to málo? Je Hus opravdu tak významný literát a nepatří spíše do učiva dějepisného? Jde o repre z entativní výběr? Výslovným uvedením těchto jmen jakoby autoři osnov říkali: Toto jsou nejvýznamnější spisovatelé! Jim věnujte, milí učitelé, největší pozornost!
  Pokud učitel neznalý starých osnov pročítá jednotlivá témata obsažená v nových osnovách, brzy začne ztrácet půdu pod nohama. Co bych měl říkat v hodinách s tématem “Okouzlení životem a příběhem”? Vždyť neodpovídá žádnému odbornému třídění literatury a je natolik subjektivní, že se do něj vejde snad cokoliv. Nezasloužilo by si toto téma alespoň krátké vysvětlení? Co měli autoři osnov na mysli, a proč do nich toto téma zařadili? Jediná odpověď, která se nabízí, zní, že žádný záměr neměli. Pouze škrtali ve starých osnovách jména spisovatelů a nenapadlo je, že řada témat tak ztratí smysl!
  To aut oři jazykové části nových osnov se podobných nesrovnalostí “vyvarovali”! Prostě vše beze změny opsali z osnov starých (včetně komicky působícího rozdělení tématu Odborný styl na část I a II, které snad mělo určitý smysl v dobách, kdy bylo učivo rozděleno do jednotlivých ročníků).
  Žáci jsou prý ve škole přetěžováni přemírou faktů. Autoři nových osnov jim ale nezáviděníhodnou situaci nijak neulehčují, ba naopak! K tématům obsaženým ve starých osnovách přibyla další: “Mayská literatura po španělské conquistě”, “Africká černošská literatura”, “Nositelé Nobelovy ceny” a “Pulitzerova cena amerických autorů”. To jsou ovšem desítky nových děl a osudů! Kvantita zde ještě více válcuje kvalitu než v osnovách starých, beztak obrovsky přetížených. Je to cesta jak nejlépe zabránit využívání moderních metod ve vyučování. Ty jsou totiž časově náročnější a učitel tak nestihne probrat všechna témata.
  Přinesly tedy nové osnovy něco dobrého? Kromě opravení pravopisných a věcných chyb, které byly absolutní ostudou osnov starých, nic. Jejich využití přinese pouze chaos nebo faktické setrvání u osnov starých. Jejich vliv se sice omezí na “přechodnou dobu, než bude novým školským zákonem zpracováno nové pojetí gymnaziálního vzdělávání”, kolik let to bude a zda podle nich budou sk l ádat studenti celostátní písemnou maturitu, zůstává hádankou. Učitelé se mohou znovu těšit na další osnovy, ale budou opravdu lepší? Pokud opět vzniknou bez jakékoliv veřejné diskuze, které by se zúčastnili odborníci, učitelé, rodiče i samotní studenti, t a k stěží.
  Abych podnítil tuto diskuzi, rozhodl jsem se předložit vlastní návrh osnov pro 1. až 4. ročník čtyřletých gymnázií, který by byl použitelný pro všechny střední školy. Myslím si, že nové osnovy nemohou vzniknout kosmetickými úpravami starých, ja k tomu bylo u osnov z roku 1991 a 1999. Je nutné provést zásadní reformu obsahu, struktury, cílů a prostředků. Jasně vymezit základní principy, na kterých nové osnovy vzniknou, a doplnit je vysvětlujícími komentáři, které popíší autorský záměr.
  Jelikož jsem zdůvodnění svých názorů předložil už v článku “Kdo změní osnovy literatury?” (Český jazyk a literatura, 9-10 / 1998-99 ), chci zde popsat jen základní teze , na kterých je postaven můj návrh alternativních osnov:
  1. Počet spisovatelů a názorů na literární tvorbu i jazyk neustále narůstá. Je nemožné podat úplný přehled dosavadního stavu poznání v oboru během 4 let. Proto je nutné vybrat úzkou skupinu témat, spisovatelů a textů, které můžeme označit za “klíčové” (ne ve smyslu “nejvýznamnější”, ale spíše v t o m smyslu, že mohou být klíčem k řadě důležitých problémů, navození typických situací a získání nových zkušeností).
  2. Učitel je vysokoškolsky vzdělaný odborník a je schopen základní témata osnov dále rozvíjet a přizpůsobovat podmínkám ve třídě, kde vyučuje, i požadavkům z praxe. Musí mít dostatečný časový prostor, aby mohl využívat moderních metod.
  3. Požadavky kladené na žáka v osnovách musí být stanoveny jako minimální. Rozšiřující učivo do osnov nepatří a záleží výhradně na volbě učitele, čemu se s žáky bude věnovat navíc. Společná zkušenost s minimálním učivem napříč všemi středními školami může být ostrovem uprostřed současného oceánu informací.
  4. Pokud žák zvládne toto minimální učivo, postupuje do dalšího ročníku. Také u maturity se ověřuje pouze to, jak hluboce student ovládá minimální učivo.
  5. Studenti musí spolurozhodovat o obsahu a formě vyučování. Musí mít možnost výběru z nabídky, kterou vypracuje učitel.
  6. Studenti si musí prakticky osvojit řadu dovedností. Nestačí, aby jim učitel sděloval hotové informace, které se stačí jen naučit nazpaměť. Musí samostatně pracovat na zadaných projektech, naučit se spolupráci ve skupinách, napodobovat různé profese, tvořit, ověřovat informace, formulovat vlastní názory a diskutovat o nich, tolerovat odlišný postoj, vcítit se do druhého.
  7. Osnovy musí učitele “nutit” k používání moderních výukových metod v konkrétních situacích. Nestačí je pouze obecně doporučit.
  8. Učivo nesmí “kopírovat” strukturu vědy, protože cílem výuky není vychovat odborníka v daném vědním oboru. Literární historie nebo funkční stylistika jsou jen jedním z pohledů na literaturu a jazyk, proto nemohou být základním vzorem při vytváření osnov, jak tomu bylo dosud.
  9. Učivo musí být rozděleno do ročníků nebo konkrétních jednosemestrálních kurzů, které studenti postupně absolvují.
  10. Obsah výuky musí být koordinován s dalšími předměty.
  11. Obsah a rozsah volitelných seminářů stanoví škola.

Návrh alternativních osnov předmětu český jazyk a literatura pro střední školy:

LITERATURA


Cílem předmětu je kultivovat čtenářství studentů a zprostředkovat jim hlavní kulturní hodnoty lidské civilizace. Rozvíjet kritické myšlení na literárních problémech, estetické cítění a tvořivost žáků. Realizací skupinových projektů se studenti naučí spolupracovat na společném díle a prezentova t výsledky své činnosti. Integrální součástí studia v každém ročníku musí být současná kultura a literatura. Zahrnuje diskuze o aktuální četbě a kulturních událostech (televize, kino, divadlo, rozhlas, koncerty, výstavy, umělecká ocenění, výročí atd.)

1. ročník - Kořeny literatury a prameny literární tvorby


Činnosti:
V prvním roce studia si žáci osvojí hlavní kořeny literární tradice a prameny literární tvorby. Poznají význam mytologie, náboženství a ústní slovesnosti pro vznik literatury, význam vynálezu písma pro její uchování, význam knihtisku pro její rozšíření a význam autorské tvorby a tvůrčí představivosti pro její další rozvíjení. Na základě ukázek z nejstarších literárních textů si žáci vytvoří představu o podobě starověké, středověké a lidové ku ltury.
Výstupy:
Každý student musí umět odpovědět na otázku, proč spisovatelé tvoří. Musí umět převyprávět dva mýty (jeden z nich antický), dva biblické příběhy (z každé části bible jeden) a pohádku. Musí napsat vlastní příběh o bozích, apokryf a moderní p ohádku.

Mytologie
Nejstarší dochované příběhy jsou egyptské, mezopotamské a indické mýty. Jejich literární zpracování obsahuje Kniha mrtvých, Epos o Gilgamešovi a védská literatura. Také staří Řekové a Římané měli své mýty, které se staly hlavním námětem mnoha literárních děl (Ilias, Odyssea, Aeneis, Proměny). Každý národ má vlastní nezaměnitelnou mytologii - Indiáni, Germáni i Slované. Řada mýtů má reálný základ, jiné se překvapivě shodují napříč různými civilizacemi. Původní mýty se staly součástí literární tradice. Někteří moderní spisovatelé zpracovávají mytologické náměty (Graves) nebo se nechávají mytologií inspirovat (Tolkien: Hobit a Pán prstenů). Slovo “mýtus” používáme také v přeneseném významu.
Náboženství

Bible je trvalou součástí evropské literární tradice. Starý zákon se stal základem náboženství židů, Nový zákon křesťanů. Oba obsahují množství textů nejrůznějšího zaměření. Vedle mýtu o stvoření světa, historie židovského národa a životopisů Ježíše Krista v nich najdeme také texty básnick é a genealogické, přísloví, dopisy a proroctví. Některé biblické příběhy vycházejí z tradice egyptského a mezopotamského písemnictví. Konkrétní texty vybrali do bible významní teologové. Apokryfy se do kanonického vydání nedostaly. Bible byla z hebrejštiny , aramejštiny a řečtiny postupně překládána pro potřeby šíření křesťanství do dalších jazyků. Byla první tištěnou knihou. Její význam pro evropskou kulturu, zvláště středověkou a reformační, je obrovský. I dnes zasahuje do našich životů. Někteří moderní spi sovatelé zpracovávají biblické příběhy (Kazantzakis: Poslední pokušení) nebo se hlásí ke křesťanství (Deml: Přátelé a Zapomenuté světlo). Také další světová náboženství mají své “bible”. Ze Starého zákona vychází Korán. Buddhismus a hinduismus čerpají z tradic védské vzdělanosti. Taoismus ovlivnil čínskou kulturu. V současném globálním světě se jednotlivé civilizace nevyvíjejí odděleně, ale navzájem se ovlivňují.
Lidová kultura

Stejně jako mýty se i lidová slovesnost dlouho šířila ústně, ale dnes už je zapsána. Nejznámější jsou pohádky a lidové písně. Velký vliv měla lidová kultura na české umění v dobách národního obrození. Čelakovský psal básnické ohlasy, Erbena inspirovaly lidové balady. Do lidové slovesnosti patří také říkadla, pranostiky, pověry, hádanky, ale i vtipy. Řada významných autorů se vracela k těmto žánrům. Čapek s Werichem psali veselé moderní pohádky. Lidové a pseudolidové písně dnes zpívají písničkáři (Hutka, Redl). O některých dílech se říká, že zlidověla.
Skutečnost a fantazie

Mýty i poh ádky jsou plné nadpřirozených bytostí a neskutečných příběhů, ale pro dnešního člověka je důležitější, co se děje kolem něj. Proto se někteří spisovatelé snažili podat co nejvěrnější a nejúplnější obraz dobové společnosti (Balzac), nebo historických událo s tí (Jirásek). Ale i v jejich dílech má fantazie své místo. Obraznost (tvůrčí představivost) je základem umělecké tvorby. Méně patrná je v dílech realistických (Neruda: Povídky malostranské), více v literatuře pro děti (Carroll: Alenka v říši divů) a sci-fi (Verne).

2. ročník - Světová literatura


Činnosti:
Ve druhém roce studia poznají studenti na základě vlastní četby vybraná díla světové literatury a významné spisovatele. Také si osvojí typické znaky jednotlivých žánrů. Studenti diskutují o jednotlivých knihách a zajímavých problémech. Důraz je kladen na literární dílo a jeho význam pro čtenáře. (Díla byla vybrána s ohledem na žánrovou pestrost a čtenářskou atraktivitu. Učitel musí přihlédnout k zájmům, počtu a rozumové vyspělosti studentů.)
Výstupy:
Každý student musí umět odpovědět na otázku, proč lidé čtou beletristická díla. Musí si připravit a přednést referát o přečtené knize. Společně sestaví studenti žebříček nejlepších literárních děl.

Klíčová díla světové literatury
Množství literárních děl je tak velké, že není v silách jediného člověka, aby je stihl během svého života přečíst. Řada z nich neoplývá přílišnou kvalitou, ale i když tato díla vyřadíme, stále zbývá nepřeberný počet opravdu výtečných knih. Nikdo nemůže stanovit, která díla jsou ne j lepší. Každý člověk si musí najít knihy, které ho osloví a rád se k nim v budoucnu vrátí. Aby zjistil, kteří spisovatelé píší pro něj a kteří pro někoho jiného, musí si nejprve přečíst jejich díla. Aristoteles popsal své názory na umění v knize Poetika, ve středověku byla velice oblíbená Voraginova sbírka životopisů svatých Legenda aurea, nepřízni osudu muse čelit básník Villon, úpadek rytířských ideálů skvěle popsal Cervantes v románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, největším světovým dramatikem j e Shakespeare , o ideální společnosti pojednává More ve své Utopii, v klasicismu se spisovatelé řídili Boileauovým dílem Umění básnické, Moliére je nejslavnější autor komedií, nejvýznamnějším německým autorem byl Goethe , typičtí romantičtí hrdinové vystupují v Hugově románu Chrám Matky Boží v Paříži, dodnes velmi oblíbenou knihou jsou Dumasovy Tři mušketýři, Byron inspiroval řadu básníků, dobovou společnost se snažil popsat Balzac, Zola zobrazoval především spodinu, lidskou psychikou se zabývá Dostojevský v románu Zločin a trest, Poe založil tradici detektivní a hororové povídky, Verlaine dal jméno generaci prokletých básníků, Morgenstern si rád hrál s jazykem, Kafka byl vzorem pro existencialisty, Hemingway a Remarque patří k nejčtenějším autorům, proti komunistické totalitě se stavěl Orwell , zesměšnit se ji snažil Bulgakov , skvělou satirou na válku je Hellerova Hlava XXII, absurditu světa vyjádřil Beckett v dramatu Čekání na Godota, nové životní hodnoty mladých Američanů vyjádřil Kerouac, fantazii a realitu spojil Marquez v díle Sto roků samoty, s problémem holocaustu se vypořádává Spiegelmanův umělecký komiks Maus a postmoderní literaturu dobře reprezentují Ecovy romány.

3. ročník - Česká literatura


Činnosti:
Ve třetím roce studia poznají studenti na základě četby literárních děl vybrané české spisovatele. Diskutují o jednotlivých knihách a zajímavých problémech. Důraz je kladen na osobnost autora a její odraz v konkrétních dílech. (Učitel musí přihlédnout k zájmům, počtu a rozumové vyspělosti stu d entů.)
Výstupy:
Každý student si připraví a přednese referát o přečtené knize a jejím autorovi. Společně sestaví studenti žebříček nejlepších spisovatelů.

Klíčoví spisovatelé české literatury
Mácha, Borovský, Němcová, Zeyer, Březina, Šrámek, Hašek, Čapek, Vančura, Řezáč, Seifert, Nezval, Kolář, Hrabě, Hrabal, Škvorecký, Kundera, Kryl, Havel.

4. ročník - Interpretace literárních děl


Činnosti:
Ve čtvrtém roce studia si žáci osvojí metody vědecké a umělecké interpretace literárního díla. Studenti napodobují vědeckou práci a na základě vlastní zkušenosti srovnávají literární předlohy a jejich adaptace. Pokoušejí se o umělecký překlad písňových textů oblíbených zpěváků.
Výstupy:
Každý student musí napsat jednu literární kritiku na přečtené dílo a esej na obecné literární téma. Studenti vytvoří skupiny, které dostanou za úkol ověřit a opravit údaje v odborném článku, jehož text připraví učitel a záměrně do něj zakomponuje řadu faktických, gramatických a stylistických chyb. Vždy tři studenti vytvoří skupinu, která si připraví recitační pásmo o vybraném autorovi.

Odborná interpretace literárního díla
Vědci se zabývají literaturou profesionálně. Literární historikové (Vlček, Novák) se snaží popsat vývoj literatury od nejstarších dob až po současnost. Zabývají se periodizací literatury a typickými rysy jednotlivých uměleckých období, slohů, stylů a směrů. Hledají dosud nezveřejněná díla a nové informace o spisovatelích, píší odborné životopisy, knihy o dějinách literatury a slovníky spisovatelů nebo děl. Řada z n i ch se věnuje jednomu autorovi nebo období. Literární teoretik (Mukařovský) se snaží detailně popsat literární dílo a žánrově ho zařadit. K tomu používá nebo vytváří řadu literárních pojmů a metod. Vystupuje na vědeckých konferencích, píše studie do odborn ý ch časopisů a slovníky poetiky. Literární kritik (Šalda) hodnotí kvalitu díla. Píše kritiky a recenze do literárních časopisů nebo deníků. Další autoři (Ivanov) popularizují odborné poznatky, ke kterým vědci dospěli. Píší knihy pro laické zájemce o literá r ní problematiku a učebnice, které využívají učitelé a studenti.
Umělecká interpretace literárního díla

Zcela jinak než vědci přistupují k literárnímu dílu umělci z jiných oborů. Divadelní režiséři uvádějí na scénu dramata nebo adaptace literárních děl, které pro ně píší scénáristé a libretisté. Podobně jsou na tom i rozhlasoví, filmoví a televizní tvůrci. Někteří spisovatelé převyprávěli slavná literární díla pro dětské čtenáře. Literatura inspiruje malíře a hudební skladatele a naopak. Řada tvůrců se vě n ovala několika druhům umění. Písničkáři zpívají vlastní texty nebo zhudebněné básně. Spisovatelé přednášejí ukázky z vlastních knih na autorských čteních, ale raději tuto práci přenechávají profesionálům (hercům a recitátorům). Nezastupitelnou roli hrají p řekladatelé, kteří převádějí díla nejen do cizího jazyka, ale zároveň i jiné literární a kulturní tradice.

ČESKÝ JAZYK


Cílem předmětu je rozvíjet ústní a písemné vyjadřování studentů. Žák si musí osvojit vědomé užívání různých jazykových prostředků s ohledem na konkrétní situace, ve kterých se může ocitnout. Musí se naučit efektivně vyhledávat a ověřovat informace a používat pravopisná pravidla, slovníky a další jazykové příručky. Studenti napodobují práci s jazykem ve vybraných profesích, což jim umožní lepší rozhodování při volbě budoucího studia nebo povolání.

1. ročník - Jazyk a komunikace


Činnosti:
V prvním roce studia se žáci naučí přizpůsobovat své chování i vyjadřování konkrétním situacím. Formou řečnických cvičení studenti nacvičují komunikaci v běžných životních situacích, hodnotí jazyk, který se objevuje v médiích, a učí se jazykolamy. Vyplňují a vytvářejí úřední formuláře, nacvičují vstupní pohovory do zaměstnání.
Výstupy:
Každý student si připraví a přednese jeden veřejný projev, vybere téma diskuze a bude ji řídit a napíše vlastní životopis. Učitel (ředitel podniku) nadiktuje žákům (asistentům a sekretářkám) žádost.

Komunikace v běžných situacích
V běžných situacích (rozhovor mezi přáteli, v rodině nebo zaměstnání) lidé nemluví spisovným jazykem, ale užívají různé formy nespisovného jazyka. Také v soukromých dopisech není užívání nespisovného jazyka nevhodné. Horší je, když lidé mluví nespisovně i v oficiálních situacích (projevy v médiích, diskuse ve třídě atd.) Sem nespisovné vyjadřování nepatří. O tom, jaký člověk je a jak se právě cítí, hodně vypovídá nejen obsah, ale také způsob mluvy a jeho chování. Asertivita je dobrý prostředek, jak se prosadit v důležitých situacích.
Řečnictví

Řečnictví je doménou politiků, protože ti musí umět získat voliče nebo obhájit svůj názor v diskuzi. Profesionální řečník musí ovládat správnou výslovnost, argumentaci i držení těla. Každý člověk musí umět obhájit svůj názor v diskuzi nebo vystoupit na veřejnosti. Připravit si kvalitní proslov není jednoduch é.
Komunikace s úřady a uvnitř institucí

Komunikace s úřady a dalšími institucemi probíhá hlavně v písemné podobě (prostřednictvím formulářů, úředních dopisů a žádostí) a má svá přesná pravidla, která popisují zákony. Znát platné zákony se vyplatí nejen právníkům. K žádosti o zaměstnání musí být přiložen běžný nebo strukturovaný životopis. U přijímacího pohovoru jsou důležité i zdánlivé drobnosti. Sekretářka musí umět správně zapsat nadiktovaný dopis.

2. ročník - Jazyk a tvořivost


Činnosti:
Ve druhém ro ce studia se žáci učí zacházet s jazykem tvůrčím způsobem. Učitel pro ně připravuje jazykové hry (doplňovačky, jazykolamy, hádanky, rébusy, přesmyčky, křížovky atd.) a sami studenti zkoušejí vymýšlet nové. Po vzoru surrealistů tvoří kolektivní texty. Diskutují o reklamě a jako reklamní textaři vytvářejí prezentaci firmy nebo výrobku. Srovnávají evropské jazyky a formy zaznamenávání řeči (písma, zvukové nahrávky). Upevňují si znalost pravopisných pravidel a hledají původní význam slov v etymologickém a star o českém slovníku.
Výstupy:
Každý student musí napsat povídku a báseň nebo písňový text. Dvojice žáků musí vymyslet a předvést jevištní dialog. Student musí úspěšně absolvovat jazykový test a opravit chyby v zadaném textu.

Umělecká tvorba
Spisovatelé tvoří svá díla z nejrůznějších důvodů. Někteří chtějí prostřednictvím umění něco závažného sdělit (Džibrán: Prorok), jiní si pouze hrají se slovy a jazykem (Queneau: Stylistická cvičení). Jedni upřednostňují formu, druzí obsah. Umělecká tvorba poskytuje velkou svobodu výběru jazykových prostředků, ale i ona má svá pravidla. Zvláště některé literární formy (sonet a haiku) jsou velmi přesně popsané.
Komerční tvorba

Někteří spisovatelé nepíší z vnitřní potřeby, ale pouze proto, aby si vydělali peníze. Vycházejí vstříc masovému vkusu čtenářů a píší kýčovité příběhy. K typickým žánrům brakové literatury patří horor, sci-fi, detektivka, fantasy a tzv. červená knihovna. Reklamní textaři pracují na prezentaci firmy nebo výrobku. Také oni pracují s jazykem tvůrčím způsobem. Úkolem reklamy je udržet povědomí o nějaké značce nebo prodat výrobek. Je zaměřená na určitou cílovou skupinu a často se podbízí vkusu zákazníka, vyvolává v něm falešná očekávání nebo se ho dokonce snaží oklamat.
Vznik řeči

Jazyk musel někdo vytvořit. Nebyl to jeden člověk, ale tisíce generací jeho uživatelů. Jazyky určité skupiny se vyčleňovaly postupně. Některé jazyky se dodnes vyvíjejí a mění, jiné se staly mrtvými. Vznikají umělé jazyky (esperanto) a nová kódování řeči (znaková řeč). Na postupné proměně jazyka se způsobem své mluvy podílí každý člověk. Spisovnou češtinu ustavují pravopisná pravidla. Její historii zachycují speciální slovníky (etymologické a staročeské).

3. ročník - Mediální výchova


Činnosti:
Ve třetím roce studia žáci poznávají média a pracují na projektu studentské noviny. Diskutují o jednotlivých médiích, jejich objektivitě, vyváženosti zpravodajství, cenzuře, manipulaci s informacemi, vlivu médií na člověka, úloze médií v demokratické a totalitní společnosti a rozdílech mezi v eřejnoprávními, komerčními a neziskovými médii. Studenti se zaměří především na zpravodajské, diskuzní a kulturní pořady a pořady a časopisy pro náctileté.
Výstupy:
Studentské noviny. Každý žák musí najít konkrétní informaci na Internetu a ověřit její správnost v nezávislém zdroji. Musí spolužákům představit vybraný deník, týdeník nebo časopis.

Projekt studentské noviny
Žáci vytvářejí vlastní noviny, aby se seznámili s prací všech profesí, které se podílejí na vzniku novin a časopisů. Vítězové konkurzu si rozdělí pozice v redakční radě (šéfredaktor, jeho zástupce, vedoucí rubriky zprávy, publicistika, komentáře, inzerce, zábava, kultura, sport, věda atd., korektor, grafik, fotograf), ostatní obsadí místa řadových redaktorů. Každý student musí v rámci proj e ktu napsat zprávu, komentář, rozhovor, portrét svého spolužáka, reportáž, fejeton, glosu, recenzi, inzerát a prodat reklamní prostor. Nejlepší texty budou zařazeny do studentských novin. Je nutné, aby žáci respektovali zásady novinářské práce a etiky a ab y si osvojili typické znaky jednotlivých novinářských útvarů. Korektury dobře poslouží k oživení znalostí pravopisu.
Média

V informační společnosti mají velký význam masová média. Tištěná (noviny, časopisy) i elektronická (rozhlas, televize, Internet) média se od sebe liší rozsahem a zpracováním informací. Komerční média jsou financována především z reklamy, nezisková z poplatků a daní. Hlavním zdrojem zpráv zveřejňovaných v médiích jsou tiskové agentury (největší agenturou v Čechách je veřejnoprávní ČTK). Noviny buď přebírají po ověření pravdivosti celé zprávy, nebo je dále zpracovávají. Zpravodajství, názory a reklama mají být v médiích prezentovány odděleně. Do médií se snaží pronikat PR (public relation) agentury, které za úplatu manipulují veřejným míněním a zkreslují informace podle přání zadavatele.

4. ročník - Jazykověda


Činnosti:
Ve čtvrtém roce studia si studenti osvojí zásady vědecké práce. Studenti pronikají do tajů jednotlivých jazykovědných disciplín a získané znalosti uplatňují při psaní vlastních textů.
Výstupy:
Každý student musí zjistit původní význam svého křestního jména, příjmení a názvu města, ve kterém žije. Přednést referát o pravopisném nebo lingvistickém problému a představit určitý druh slovníku.

Jazykověda
Jazykovědec se zabývá jazykem profesionálně. Musí dodržovat zásady vědecké práce a etiky. Každá věda má svou metodologii a terminologii. Jazykověda se dělí na speciální disciplíny (hláskosloví, tvarosloví, skladba, stylistika, etymologie, sémantika, onomastika, lexikologie a n auka o slovní zásobě), které systematicky zkoumají určitou část jazyka. Poměrně mladá je věda o znaku (sémiotika), která významně ovlivnila moderní společenské vědy. Vědci píší slovníky, odborné publikace, studie do odborných časopisů a vystupují s referáty na vědeckých konferencích. Nejvýznamnějšími českými jazykovědci byli Dobrovský, Jungmann, Gebauer a odborníci z Pražského lingvistického kroužku.