Průvodce dějinami staroindické literatury je objemná kniha, kterou si asi koupí jen skuteční zájemci o indickou kulturu. Ale vzhledem ke skutečnosti, že do češtiny ještě nebyla přeložena většina nejstarších děl, od véd až po upanišady, vzniklých na indickém území, najdeme v ní alespoň základní informace o nich, navíc doplněné ukázkami.

Autoři knihy Dušan Zbavitel a Jaroslav Vacek odvedli velký kus důkladné práce a ve své dílně dali vzniknout čtivé publikaci, která zachycuje více než dvoutisíciletý vývoj indické literatury. Jde o jednu z mála literatur, které si uchovaly tak dlouhou a těsnou kontinuitu - od starověkých počátků až k dnešku. (Moderní hindská literatura tu ovšem zachycena není a vyžádala by si další objemný svazek.)

Staroindická literatura nás uchvacuje svou rozsáhlostí a množstvím epických příběhů i vybroušenou lyrikou, zvláště když se dozvíme, že po mnoho staletí byla tradována pouze ústně a písmo se k jejímu zachycení nepoužívalo! Statisíce veršů si tak indičtí bráhmani museli pamatovat a postupně je předávat dalším generacím.

Nejdůležitější postavení měly v indické kultuře texty používané při obětních obřadech - védské hymny. Vždyť i sebemenší odchylka při rituálu mohla mít pro všechny nedozírné následky! Magická moc těchto textů se přenesla i na díla pozdější, která už s rituálem neměla nic společného, například na gramatická pojednání nebo na díla vypravěčská. Ještě v Sómadévově Oceánu příběhů z 11.st.n.l. se můžeme na několika místech dočíst, že ten, kdo mu bude s úctou naslouchat, nebo jej vyprávět, bude očištěn od hříchů a dostane se mezi polobohy vidjádhary... Podobná moc byla připisována i slabikám (aum) a různým mantrám a později i písmu.

Zdá se, že písemný záznam mnoha dílům spíše uškodil, protože v těžkých klimatických podmínkách se „knihy“ brzy rozpadaly a řada méně důležitých literárních památek (ty byly zapisovány nejdříve, na posvátné texty přišla řada až naposled) tak zmizela v nenávratnu. I bez nich zůstává indická literatura nejmonumentálnější na světě. A nemůžeme se divit, že i tak hutná publikace, jakou Průvodce je, čítá přes 500 stran.

Určitě se tato kniha, vydaná nakladatelstvím ArcaJiMfa, nestane masově čtenou, ale doufám, že podnítí další překládání hlavně nejstarších indických děl. Zatím si z nich český čtenář nemůže přečíst vlastně nic. A to je škoda, protože indická literatura je plná krásných myšlenek, příběhů i obrazů.