PETR BEZRUČ: PRAGA CAPUT REGNI My umíráme na severu a já dědiny počítám, co jako staré vrby v šeru mi svítí, než se skácí tam, kam pád jich vzácní páni řídí, smích na rtech, v ruce lilii, a jeden víc nás nenávidí a jeden víc nás ubíjí. Zrak zavřel jsem tam při půlnoci jak maska smrti zakrytá, kdos huláká do slezské noci: jest Praha vaše záštita! Své bídné mluvě práva k žití si nekoupím za trojníky: nás čeká pýcha nenasytí a při Vltavě pomníky. Na slezské zemi není boha: A zábava za zábavou tam utíká, kde tančí noha té Maryny nad Vltavou; jen když nás osud Čechy zove, nech po dědinách pohynem, ty dámy a ti sokolové, ti křepčí kdesi Žofínem. Když svitne cosi v české hlavě, nám časem pošlou desítku, a není co číst na Ostravě a není co číst ve Frydku. Jak nás ta spřež tam dáví všecky, to volá, křičí do nebe. Z Čech v pomoc prapor vlastenecký? Marš – ten si nechte pro sebe! Mru na německé kovadlině a Polák na ni udeří, kdekdo se zubí při Těšíně, mám plakat u vás u dveří? Ret tich buď, srdce bez úderu, nech neslyší nás tam či tam – my umíráme na severu a já dědiny počítám. Slezské písně (1909) PETR BEZRUČ: ŠKAREDÝ ZJEV F.., to je škaredý fantóm! Tak řeknou konšelé zlatého města, tak řekne věhlasný národa vůdce, zatřepou hlavičkou národní dámy, tak řekne Rothschild a Gutmann, gróf Laryš a Vlček, i jasný Sir-markýz Géro – když jsem se z hromady sedmdesáti tisíců do výše zdvihl. Tak bili mne bičem! Jak vítkovské pece zrak jediný plál, krvavý chalát mi z ramenou vlál, na jednom nesl jsem německou školu, na druhém nesl jsem polský chrám, v pravici těžké jsem kladivo nesl (levou mi urazil uhelný balvan, oko mi vyžehl vyšlehlý plamen) a v srdci sedmdesáti tisíců kletby a zášť. Bůh ví, že jsem škaredý! Puch mrtvoly ode mne táhne, na rukou, na nohou puká mi maso, znáš hutě v Bašce? Tak oko mi plaje, krvavý chalát mi z ramenou vlaje, v pravici hornické kladivo nesu, levou mi urazil uhelný balvan, oko mi vyžehl vyšlehlý plamen – na zádech sedí mi sto vrahů z Modré (jak divoké krysy mne do šíje hryžou), na kyčlích sedí mi sto židů z Polské – Smějte se, bože můj, smějte! Tak vypadám já, já Petr Bezruč, od Těšína Bezruč, porobeného národa bard. Co robí se zajatým večerkem vltavská mládež? Jak pozdvihli do výše Římané Spartaka vůdce? Tak budu já stát – dávno můj zahyne národ – sto roků stát budu čelem ku obloze vzpřímen, ubitou šíjí se azuru dotknu, já Petr Bezruč, Ahasver svědomí Čechů, škaredý fantóm a zašlého národa bard. Slezské písně (1909)