SVATOPLUK ČECH: KOST Hrdá Kosti, tvrdá kosti, jak se mocně zvedá v lůně drsných skal a borů plna síly, plna vzdoru tvoje lebka šedá! Do vysoka, do široka v pýše strmíš chmurné, nepoddajně na vše strany nastavujíc tvrdé hrany jako rohy vzpurné. Co tvá síla střásla z týla nepozvaných hostí! Stálas jako skal tvých duby; vždyť i pro Žižkovy zuby bylas tvrdou kostí. Hledím zdůli ustrnulý na tvé čelo z kovu, a jak vichr krajem hučí, každá tvoje střílna zvučí v mocném, burném slovu: V časů mdlobu volám z hrobu sílu, starou sílu; srdce z kovu, lebky z žuly, vzpjaté svornou tvrdou vůlí, zove doba k dílu. Vari, hladký mrave sladký, citlivosti měkká! Mužů třeba drsných, celých, s dumou smělou v hrdých čelích, s pevnou duší reka. Jenom v síle dojdem cíle; padnout-li však máme, buďme cizí hrabivosti aspoň tvrdou, pernou kostí, o niž zub si zláme! Pestré cesty po Čechách (1901)