JAN BLAHOSLAV: FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM Ale již tuto snad někdo dí, že já učené a učení chválím. Ano, tak jest, že chválím to obé, i učení neb umění i umělé lidi, ale nechválím těch, ješto učení neb umění zle užívají. Příkladně dím: chválíme víno a chválíme i pití neb užívání vína, ale opilství a opilých nechválíme a sumou nechválíme zlého užívání dobrých, od boha daných věcí. Abusus non tollit rem - dobrý jest meč, avšak někomu dobře, jinému velmi zle posloužiti může. Ještě díš snad: "Příliš mnoho tomu umění a učeným připisuješ, ano dobří muži někteří říkají, že skrze učené v církev zavedení přišlo, že by se snad i jednotě to přihoditi mohlo." Respondeo: Ten příliš mnoho umění a učení připisuje, kdož by se domníval, že bez umění sedmera etc. nemůže pravda boží, to jest sv. evangelium kázáno býti, aneb že by na těch uměních neb učeních záleželo spasení. Ale kdož to praví? Však by musil velmi prostý býti. Jáť za to mám, že těm zajisté, kteříž v slovu božím pracovati mají, potřebí daru božího k tomu zvláštního, jenž slove výmluvnost, tj. aby uměli předkládati, učiti, napomínati, vystříhati etc. Dával z počátku pán dary své, výmluvnost, vykládání řeči etc. sluhám svým tak zázračně, že se nebylo potřebí tomu učiti; ale potom přestali divové a zázrakové. A poněvadž duch páně znal, že výmluvnost jest potřebná v církvi, tedy i té výmluvnosti neškodí se příučiti, když a komuž možná, leč by kdo chtěl očekávati, až mu zázračně bůh s nebe svrže výmluvnost, jako by sedlák nesel a neoral, ale čekal, až mu bude s nebe manna pršeti. A což jiného mládenci naši dělají, když se kázati učí? Co jiného, pravím, dělají, než učí se jakož pobožnosti a pravdy boží známosti, tak i výmluvnosti? Jakož pak na oko se to vídá, že takéž mládenci někteří mnohem jsou umělejší v řeči a výmluvnější, latině nic neumějíce, nežli někteří dosti učení latiníci. Ačkoli jisté jest, kdyby k tomu ještě i latině uměli, dialektiky a rhetoriky povědomi byli, žeť by mnohem bystřejší, způsobilejší a ke všemu hotovější a tak i užitečnější byli. Příklad suď! Kámen drahý nebo perla, křtaltovně a mistrovsky řezaný a vypulérovaný, jak jest velmi rozdílný od toho, kterýž není řezán, ani hlazen neb pulérován! K smíchu podobné jest některých našich marné mudrování, těch totiž, kteříž chtí, aby hned člověk to, čemuž se neučil, pojednou dělal, jako hloupá sekta mikulášencův nejraději těch poslouchá kazatelův, kteříž netoliko nejsou učení, ale hned ani čísti neumějí: nebo prý ti ne z litery, ale z ducha káží. Ale těmť není divu; nebo pokrm beránkův a oveček božích nevelmi se trefuje sviním: svině radše mláto nebo cosi nevonného jedí než trávu. Kdož uměním a učením pohrdá, jest podoben k tomu, kterýž by chtěl sukně, kabáty etc. sobě i jiným šíti, avšak krajčovského řemesla by neuměl, jemu se učiti nechtěl, ale je haněl a potupoval. Mnoho-li by takový mudrák provedl? Kdo tomu nerozumí? A ten, kdož by tomu nekrajčímu dal šaty dělati, pohrdna jinými krajčími dobrými a umělými, jak by na tom mnoho získal? Zvěděl by tudíž! Leč by snad na to přišlo, že by ti všickni krajčí umělí a v řemesle tom zvyklí se zbláznili a vztekli, takže by každému, kdož by jich užívati v čem chtěl, jedné škodu činili. Tuť by se musil člověk jinam obrátiti a se, jakž by mohl, opatřiti. Na ty pak řeči některých lidí bezpotřebné, tak že by učení lidé byli příčina zavedení a že by se bylo potřebí báti učených, aby v jednotě této téhož nezpůsobili, na to není potřebí široké odpovědi. Mluví takoví lidé leccos, čemuž nerozumějí a o čemž nevědí. Kdyby měli to ukázati, kdy se stalo zavedení, které osoby čím tím byly neb nebyly vinny, učení-li byli či neučení, nevěděli by se kam díti, mlčeti by museli s hanbou, leč by se toho na někom učeném doptali. A byť pak i tak bylo, totiž že by umělí lidé zle umění užívali, což by tím vinno bylo umění? Ano někdo moci světa od boha sobě svěřené zle užívá, když, maje zlé trestati a ochraňovati dobré, i trápí dobré a lotry ochraňuje, proto-liž by pak moc světa zlá byla? (1567)