JAROSLAV VRCHLICKÝ: ZAVÍRÁM OČI, TMA SE NA MNE ŘÍTÍ Ó nádhero tvých nahých, štíhlých oudů! Ó nekonečno touhy ve tvém oku! Ó sílo vášně v úbělu tvých boků! Ó luzné sítě v tvojich vlasů proudu! Zpěv Sirén, andělů hlas, trouba soudu, sen sfingy spící tři tisíce roků, vše na mne křičí z úbělu tvých boků, a vše mne láká v ráj tvých štíhlých oudů. Zavírám oči, tma se na mne řítí, z tvé šíje hvězda touto nocí svítí, mně zdá se, že jsem objal v tobě Krásu. Ó mystérium! Ohni políbení! Křte plamenných slz, bezdno zapomnění! Ó prsů poupata! Ó zlato vlasů! Dojmy a rozmary (1880) JAROSLAV VRCHLICKÝ: ZA TROCHU LÁSKY... Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v lednu - ale v duši věčný máj, šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy, šel pouští - a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj, jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí. Okna v bouři (1894)