JOSEF HORA: DĚLNICKÁ MADONA Kdybys tam byl, vlhké zdivo bys viděl, špinavé šero podsklepí, lůžko a v něm ženu, jež porodila z člověka. Ach, kadidlo! Viděl bys kouřící kamna, zápach chudého oběda bys pocítil, hromádku dětí, jež zazpívaly by ti koledu bídy, uzřel bys na slamníku. Madono! Jak hrubá jsi! Jak odkvetlá! Spleť zamodralých na rukou žil, vzdor odříkání pod čelem, rty vyschlé - a slova lásky už dávno pohltil chřtán bídy. A tři králové! Vyhnouti se tomuto domu, nestačilo jim darů pro tebe, ženo s dítětem. Hvězda boží dala jim zabloudit. Roztrousili své zlato, svou mast, svůj laskavý úsměv po teplých příbytcích, měkkých ložnicích, sami boháči, šli mezi své. A Betlém je pln chudých, odraných, neobutých, slepých, nemocných, pobloudilých - ty tu dýcháš tak těžce, krása opadla z tebe, dítě zázrak pije hořké mléko tvých žil, ale věř: Až doroste třiceti let, vjede do města s evangeliem odboje na rtech, ohlásí na náměstí příchod spravedlnosti, ozbrojí zástupy, sen i kov dá jim do ruky - a nedá se ukřižovat. Neboť jeho modlitbou bude čin. Pracující den (1920)