DESATERO KÁZANIE BOŽIE Sedmé kázanie Sedmé jest kázanie božie: Nekrad'te cuzého sbožie. Trój lid toho přěstupuje, jímž sobě peklo kupuje. Prvý, jenž cuzé otjímá, toho črt u peklo pojímá. Ten sě zlý lid velmi rozmohl, bezmále vše dobré přěmohl: Zlá kniežata i zlé hrabie, vévody i zlé lankrabie, vládyky, kupci i chlapstvo, biskupi, mniši, žákovstvo, zlé jěptišky, křižovníci, a k tomu zlí kanovníci, panošicě i vladaři, vyvržení z pekla ohaři, všichni cuzé otjímají, a proto těžký hřiech jmají. Kniežata vojny plodiece a chudinu tiem hubiece, plodie šosy, k tomu berně; zlodějiť jsú, pravímť věrně. A vládyky ješče viece, ke všěm črtóm spieše chtiece. Přěd těmi nic neostane, jako v ohni ot nich vzplane, ni kněz, ni mnich, ani vdova, by jměli andělská slova. Však býti bez svého sbožie - pomsti toho, matko božie! Ti jsú dobřě znamenali, jenž sú při dvořě bývali, kak kniežě svú miesu ziedá, že sám jie málo pojiedá potom pošle rytieřiem svým a rytieři panošiem svým a panošě lotróm dadie a lotři sě o ni svadie. Takež králi a šlechtici vždy činie svéj chudinici. Najprvé úrok vezmúce a potom berni zživúce, berú s nich jiné pomoci, vladaři k tomu z své moci; k tomu soci i kuchaři, lovci, pekaři, běhaři, derú je ot vrchu do pat. A též činí svým zlý opat. Kniežata i zákonníci, jěptišky i kanovníci i vy, páni, znamenajte a své chudiny nechajte. Což na nich viece žádáte nežli uložené jmáte, proti bohu to činíte a svú duši tiem viníte… Hradecký rukopis (14. století)