O LIŠCĚ A O ČBÁNU Liška jednú běhajíci, jiesti sobě hledajíci, uběže do jedněch pústek, ano v nich jediný chrústek. Vecě: "Pověz mi to, chrúste, čie jsú toto chyšě pusté?" On jiej tako otpovědě řka: "Jázť sám nevědě; teprv sem jedno přišel sěm, nejmám nice činiti s tiem." Liška počě sě točiti, by mohla co uhoniti. Točivši sě sěmo i tam i uběže k pustým kamnám. A když sě v niestěji vtoči, inhed v kamnách čbána zoči. Vecě: "Dobrý večer, čbáne! Kak sě jmáš, mój milý pane?" Čbán lišcě nice nevecě a ona vzemši jej na plece potěšči sě s ním ven z pústek. Tu ji potka onen chrústek; vecě: "Liška, co to neseš, že nohami jedva pleteš?" Ona vecě: "Nesu čbána, mého milostného pána." Zdáše sě jiej nésti těžek. Vznesši jej na jeden břiežek i pusti jej dolóv opak řkúc: "Jázť tobě učini tak." Vecě: "Pójdiž dolóv, čbáne. Těžeks mi nésti, mój pane!" Čbán sě dolóv s hory pokoti, liška sě po něm běžiec upoti. Vecě: "Čbáne, proč běžíš prudcě? Přěsadíš mi skóro srdce." A když čbán na rovni bieše, viec sě kotiti nemožieše. Vecě liška: "Kde jdeš, čbáne? Zdalis ustal, milý pane? Pakli nechceš se mnú jíti, jáz chci tobě učiniti, že pójdeš se mnú bezděky, kdež sě nevrátíš na věky." Přivázavši čbán k uocasu vecě: "Jáz tě tam donesu, budeš úpiti na své hoře plavajě jako prosěd mořě." A když přiběže k studnici, běda lišcě hubenici! Mnieše oklamajíc čbána, naliť sě oblúdi sama. Vecě: "Čbáne, ké sě modlíš. Zléhos umysle, že tiem dlíš." Ona nic nepomeškavši, čbán k ocasu přivázavši, vzleze vzhóru na ohlubnici i pusti čbána v studnici. Vecě: "Když sě nechceš modliti, jáz tě musím utopiti." Čbán počě svrchu plavati. Počě liška naň volati řkúc: "Čbáne, brzo viz o sobě, jižť jest velmi zle o tobě. Raz'uť, pokoř mi sě jedinú a otpustímť vši tvú vinu." Čbánu lzě mluviti nebieše, nebo z hlíny slepen bieše. Tehdy sě liška rozhněvavši čbána u vodu vrazivši, vecě: "Jižť sem dosti hověla tobě. Cos uhonil, jměj to sobě." Čbán sě počě zalévati, vody sě veň nalévati, lišky k sobě potáhati. Liška sě počě ottáhati; vecě liška: "Ne tak, čbáne, jázť špíleji, milý pane!" Tehdy čbán počě bobtati, hlúbe sě pohřižěvati. Liška počě vždy volati řkúc: "Běda, co mi sě chce státi?" Vecě: "Milý čbáne, otpusť mi to a jáz tobě slibuji to, žeť nechci tobě škoditi. Rač mě, nebožku, živiti!" Ona toho řéci netaže, až ji čbán k sobě přitaže, ona sě v studnici vrže, inhed ji čbán na dno vtrže, tu jiej neda viec vzniknúti, musi bezděky utonúti. Tak sě liška přěmúdřla, svój život marně ztratila: ot čbána z hlíny slepeného zbyla liška života svého. Hradecký rukopis (14. století)