BOHUMIL HRABAL: VITA NUOVA (ukázka) Můj muž znal tak dobře ty svoje hospůdky že věděl ve které hospodě svítí okny dopolední slunce a věděl kde svítí slunce odpoledne a míval hospůdky ve kterých to odpolední slunce bylo to samé jako dopolední protože třeba taková hospůdka U Horkých tam už od osmi hodin svítilo ranní sluníčko a tady bývala a ještě je od rána plná hospoda protože tady mají dobré nejen pivo ale i ranní polévky a guláše a vůbec jídla která jsou vedena jako přesnídávky... A pak tady u Horkých sluníčko v poledne se zvolna přesunulo přes střechu jak říkal můj muž jako fotbalista který nůžkami dává góly v pádu a přes hlavu a po jedné hodině už u Horkých svítilo slunce na dvorek a na pánský záchod a od dvou hodin zase to samé slunce nakouklo oknem ze dvora a svítilo a ozařovalo za poledne tmavý lokál... Můj muž ale nevydržel v jedné hospodě vždycky si dal jedno pivo a šel zase za sluncem dál... Dopolední slunce bývalo U Kloučků a šenk září a hlavně můj muž býval nadšený ozářeným sluncem se třpytícím šenkem ve kterém se třpytily pípy a celý ten poniklovaný výčepní stůl ta výčepní stolice a můj muž v tom slunci sedával v šenku a byl v nových šatech a měl dojem že je v kostele na velké mši a každý výčepák v tom slunci mu připadal jako kněz ve slavnostním rouchu a můj muž měl dojem že takhle asi vypadají katolická nebesa ta hierarchie nebeská že každý pingl je andělíček a každý výčepák je archanděl Gabriel a andělíčci roznášejí krásná piva ale to nejsou piva to je svatá Eucharistie a takový vedoucí v bílém plášti to je svatý Petr který bdí nad kvalitou jídel a nad řízností piva a můj muž a ostatní pivní hosté a vůbec všichni hosté jsou věřící kteří přišli nikoliv jen na dopolední a odpolední mši ale všichni tady co pijí pivo zaliti sluncem všichni jsou sbor blažených sbor kterého se už netýká ani pobyt v pekle ani pobyt v očistci tady už se zlatými sklenicemi piva sedí všichni ti kteří se dostali do finalových soutěží a všichni tady jsou vyvolení a všichni jsou Beránci Boží a všichni přijímají tělo i krev Páně v podobě řízného piva a něžné smetanové pěny... Proto můj muž si brával jen jeden den dovolené protože jeden den býval v nebi... Rád chodil dopoledne i k Vaništům kam od rána svítilo slunce a pan Vaništa v bílém rouchu točil ty svoje nebeské smíchovské desítky a jeho paní Boženka přes chodbu z kuchyně také zalité dopoledním sluncem přinášela nebeské talíře s kouřícími guláši a dršťkami na paprice a talíře s kyselými rybičkami A tak můj muž ten jeden všední den si udělal svátečním uměl si vybrat ten svůj sluneční den a seděl v šenku a nemohl se vynadívat na to o čem nikdo nevěděl o čem věděl jen on že sluncem zalitý výčep jsou nebesa v Libni A seděl a upíjel něžně pivo musel usrkávat to pivečko aby se nezlískal už v poledne aby mu to pití vydrželo až do odpoledne kdy slunce z výčepu pana Vaništy se přesmyklo kamsi za Palmovku aby přes baráky a synagogu se objevilo v hlavním lokále až pozdě odpoledne A tak můj muž rád ještě se vydal k Liškům kde seděl ve výčepu a díval se na slunce a oknem se díval na Rokytku a jakmile i od Lišků odešlo slunce a odešel Ráj vydal se ještě na chvilku na jedno maličké pivo na Starou poštu na hospodu která byla mezi vysokými činžáky a kam slunce se dostalo okny jen na dvě hodinky aby pak přes střechy svítilo jinam zrovna tak jako v hostinci U Kloučků... Můj muž nestačil navštívit ta svoje nebesa za jediný den Ale můj muž nikam nepospíchal věděl a těšil se až zase příjde ohlášený krásný a sluneční den že může pokračovat tam kde naposledy přestal... Jeden ten den své dovolené zase trávil tak že začal tam nahoře U Ferklů tady už od rána svítilo slunce a ozařovalo výčepní stolici velikým téměř kavárenským oknem a tady si dával můj muž zase malé pivo můj muž se nemohl nabažit nejen toho podobenství že sedí před třpytícím se oltářem ale pan Ferkl měl umělou ruku a dovedl všechno u pípy tak jako by měl ruce obě... A tady ještě byla zahrada a když bylo pěkné počasí tak tady u Ferklů se nosilo pivo na zahradní stoly s pruhatými ubrusy a tady taky byl nejmenší biograf v Praze biograf kam se chodilo ze zahrady a ten biograf byl tak maličký jako jídelní vůz mezinárodního rychlíku a tady jste se mohli dívat na filmy na šlágry toho roku a při tom si odskočit zadními dveřmi do výčepu a napít se piva nejen o přestávce ale i během filmu... Bohumil Hrabal: Vita nuova