PÍSEŇ TRUCHLIVÁ O SPÁCHANÉ VRAŽDĚ MARIE ANNY GRUNEROVY. Zpívá se jako: Rozpukni se srdce v těle, neb celé zemdlené. Pozastavte se maličko, ó křesťané rozmilí, Chci vám v krátkosti oznámit tento příběh pravdivý; Co se vskutku vpravdě stalo v Josefínském oudolí, To blíže města Liberce, však se to každý doví. Bydlící tam jeden vdovec, Josef Gruner nazvaný, Řemesla soukenického padesát šest let starý, Pojmul si druhou manželku, Annu Marii jménem, Vstoupil jest s ní v stav manželský a byl s ní řádně sveden. Hned zprvu se svým manželem prostředně živa byla, Za ty léta devět dítek ušlechtilých zplodila; Jedno na věčnost odešlo, osm živých zůstalo, Poslyšte ukrutný příběh, co se jest s nima stalo. Jejich jmění, které měli v Josefínském oudolí, Začalo se tůze tenčit, pomoct sobě nemohli. Posléz skrze exekucí mělo prodáno býti, Tehdy její živobytí začalo se rmoutiti. Když i s manželem nemohla tento dluh zaplatiti, Ukrutně si usmyslila manžela otráviti, I svých vlastních sedm dětí též se světa shladiti. Nad tím každé lidské srdce musí se zastaviti. Z jahel kaši uvařila, k obědu přichystala, Hnedky utrejch uchopila, do ní ho zamíchala, I těm třem nejmladším dětem na talíř podávala, Jen svou nejmladší dcerušku od toho zachovala. Jak ten pokrm okusily ty nevinné oběti, Sem tam se svíjet počali její manžel i děti; Ona venku v síni stála, dítě na rukouch měla, Na jejich velké trápení zatvrzele hleděla. Když jsou k smrti zápasili, veskrz se procházela, Žádné lékařské pomoci připustit jim nechtěla. Ach, jak srdce zatvrzelé toho času jest měla, Když svoji vlastní rodinu umírati viděla. Tímto velkým otrávením celá její rodina, Manžel, sedm vlastních dítek, ó přesmutná novina, V sedmi dnech všichni zemřeli, svůj život dokonali, Tak se po velkém trápení na věčnost odebrali. Po skončeném vyšetření její vraždy spáchání, Byla k právu přivedena, to k dalšímu vyznání. Podle všech důležitostí při uvážení činu, Ta hrozná vražedlnice vyznala svoji vinu. Tehdy slavné vrchní právo naříditi ráčilo, Skrz zločin spáchané vraždy nad ní ortel vyřčilo, Aby tato vražedlnice za její přestoupení Provazem trestána byla a vzala své skončení. Léta tisíc osmistého třidcátého prvního, K tomu měsíce července šestnáctého jistého V královském a krajském městě, to Mladé Boleslavi, Poprava se vykonala, však jest to všechněm známé. Nyní milí manželové teď sobě příklad vemte, Na ten přeukrutný příběh nikdy nezapomeňte, Buďte na tom světě živi v lásce a vždy v svornosti, Ve všech křížích a soužení se vší trpělivostí. Řiď, Bože, a měj v ochraně nás všichni hříšné lidé, Sešli nám svaté andělé, aby nás vždy chránili, Odvrať od nás zlé myšlení, neb jsi všech věcí pánem, Ať tobě věrně sloužíme na věky věkův. Amen.