JIŘÍ ORTEN: ŽIVOT Už rozsvítili lustry a muzikanti ladí, nevědí o písni, již nedovedou hrát, už krásné šaty šustí a tvoji kamarádi učí se brát, k tanci a tobě brát. Sklenice ve výčepu potají nalévané, trnitá cesta smutných promenád, horečka v cizím tepu a cizí radost, tvá ne, tvá u těch poloprázdných sklenic snad, vír, strašný vír a dýka hluboko u tušení, to je ten bál, jehož ses tolik bál, roztáčí se a říká, zatímco stud ti plení: kam odejdeš, až bude pustý sál?