KAREL TOMAN: MĚSÍCE (celá sbírka) LEDEN Po cestách zavátých a po silnicích rod opuštěných bloudí. Sychravé zimy dlátem bolestí monogram bídy ryly v jejich tělo, a tak jdou světem. Vyjde-li hvězda, pro ně nesvítí. Betlém jim shořel. Jen v bludných kruzích šlapou boží zemi a jíní stéká jim chladnými krůpějemi po tvářích dětsky vzpurných. Hospodu teplou večer jim dej, Pane, a plnou mísu a slovo dobrých lidí. ÚNOR Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zda někdy neslyšíš hlas hlubin ? Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání. Mlčení země bolí. Však dole tep srdce chvěje se a skrytý pramen temnot dere se k světlu. A píseň mladých vod tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí, že v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami. BŘEZEN Na naší studně ráno hvízdal kos. Jde jaro, jde jaro. A když jsem okno na sad otvíral, šeptaly pukající pupeny: Jde jaro, jde jaro. Bez chvěje se a hrušně čekají. Jde jaro, jde jaro. Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas a nových kovů napil se tvůj smích. Jde jaro, jde jaro. Bože můj, obnoviteli, obroditeli, na srdce v sněhu pamatuj. DUBEN Veselé jarní přeháňky a první boží duha nad krajinou! Rozsívku složil hospodář a důvěřivě obchází půdu, do níž sil. Snad přijdou mrazy. Ale setba svatá se neporuší. Neb zákon jediný jest klíčiti a růst, růst za bouří a nepohody všemu navzdory. Rozšafní dědové se hřejí u kamen a přemílají starou moudrost, staré zvyky a staré pranostyky. KVĚTEN Jdem všichni, s ženami a dětmi a se snem předků. Jdem slunce přivítat, jež vyvolala ze tmy modlitba věrných pokolení a práce. V rosnaté trávě tančí naše děti, bratrský řetěz rukou spjal je v kruh. V té budoucnosti záští není a z jejích písní zpívá družný duch a mluví k otcům. Neb nikdy bojovník, ať za pluhem jde, nebo buší v kov, vítězit chce-li, nesmí zhrdat bratrem. ČERVEN Jaromírovi Stín stromů zelený tě na svět uvítal, zahrada jarní tišila tvůj pláč. A s každým červnem vzpomínáme, co ti ten první dal, a s tebou koupáme se v jeho slunci. Sen matky tvé a otce se snem lidu kvete, i tebe vepjal v řetěz čarovný, kde hlad a bída umlká, kde mizí vše, co bolí člověka a hněte. Sni, hrej si v červnu svém. Vy všechny děti sněte domova nejpyšnější sny, než řekne velký den: Jsem naplnění, procitněte! ČERVENEC Svatý stín strážný bdí nám nad domovem, hlas jeho slyšet v tichu: Pamatuj! A v šumu listí, v chladné písni vod hlas jeho slyšíš, slyšíš doprovod: Pamatuj! Ne záře hranice, jen víra, zápal tvůj, čin s mužným slovem ať provází tě po Čechách. Ne bengál vylhaný, jen tichý stálý plamen ať hoří v duších. Svatý stín strážný bdí nám nad Čechami a děti v kolébkách nám posvěcuje vzdušným pocelem. SRPEN V zahradu uzavřenou světu šum klasů zavívá a voní živným chlebem. Pokojná píseň žní jde po polích a pod ohnivým sluncem blažený pot si stírá člověk. Zdaleka slyším vrata dusných stodol, jako by skřípal zuby. Neviditelná ruka loupežná se podepřela o kalenec a čeká. A přece mlčím, nevykřiknu v ticho. Nad námi hlavy naklánějí bdíce hodiny samot našich, slunečnice. ZÁŘÍ Můj bratr dooral a vypřáh' koně. A jak se stmívá, věrnému druhu hlavu do hřívy položil tiše, pohladil mu šíji a zaposlouchal se, co mluví kraj. Zní zvony z dálky tichým svatvečerem; modlitba vesnic stoupá chladným šerem. Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest v jediný chorál slily se a letí k věčnému nebi. Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím. ŘÍJEN Ty bože révy, který posíláš paprsky slunce na nalité hrozny, na zlaté hrozny, hrozny fialové, buď milostivý. Po teplých stráních vzpínají se k tobě vášnivé keře roztančeným gestem, zpívají, mluví, hovoří a prosí, bys dal jim oheň, aby rozdaly jej, bys vdech' jim radost, aby vzkvetla v očích zkalených trudem. Neb my jsme lidé mdlí a pro tvou slávu milujeme víno a s číší jen se naše srdce pomodlí. LISTOPAD Vy štědré stromy zahrad i vy podle cest, jež vztyčujete ramena k obloze šeré, k nebi beze hvězd v dnech dušičkových do mlh vždy nových, váš smutek žiji. Úroda vaše voní pod střechami, radostná těšitelka dětí. Jste se zemí a s nebem samy a jenom zřídka bludné ptáče sletí v koruny oddané a čekající. Zas přijde květ i plod. Však za vichřic hlas touhy jediné z vás vane: Vzplát na tvé hranici, ó Pane! PROSINEC Šla do Betléma rovná cesta, zářila hvězda, všechno bylo prosté. A za nábožných písní sny otců našich věčně putovaly po starém mostě. Byl, nebyl Betlém? Však na tom mostě rozmarýna roste a poutníčkové věrní tiše obrátí se, když místo spasitele čeládku chlévní najdou. A vracejí se domů s vírou, že za rok hvězda stane jistě nad Betlémem a ta již neoklame. Měsíce (1918)