IVAN WERNISCH: DOBRÁ RADA Jednomu Bedřichovi se udělala na nose nepříjemná vyrážka. Neškrábej si to, nabádala jej starostlivá matka. Nebo špatně dopadneš. Bedřich však neposlechl a dál se škrábal na nose. Škrábe se, škrábe a najednou kouká, nos je pryč. Upadl. Upadl i s nepříjemnou vyrážkou. Tak vidíš, zaradoval se Bedřich. Vyrážka je pryč. A odešel dolů do hostince, aby to oslavil. Nos však se zakutálel pod skříň a odtud se vyrážka šířila po podlaze. Starostlivá matka začala podlahu drhnout, aby nepříjemnou vyrážku odstranila. Drhne a drhne a najednou bác, prodrhla podlahu naskrz a propadla se o poschodí níž, zrovna do hostince a zrovna na svého synáčka. Naštěstí se jí nic nestalo. Bedřich se však náhlého zjevení starostlivé matky tak polekal, že spadl ze židle. Dopadl na zem a bylo po něm. Tak došlo na matčina slova. Doupě latinářů (1992)