ATRACHASÍS O STVOŘENÍ ČLOVĚKA A POTOPĚ SVĚTA STAROBABYLÓNSKÁ VERZE Když bohové ještě byli lidmi, pracovali a lopotili se, velká to byla námaha, těžká práce a mnohá nesnáz. Velcí Anunnakové jen sedmi Igigům uložili všechnu robotu. Anu, otec jejich, byl králem, rádcem jejich Enlil válečník. Ninurta byl jejich komořím a Ennugi jejich strážcem. Pohárků se chopili, metali los a dělili se bohové. Anu na nebesa vystoupil, Enlil dostal zemi pro poddané své. Závoru, onu jámu mořskou, odevzdali vládci Enkimu. Když Anu na nebesa vystoupil a Enki se v Apsú pohroužil... (17 řádků zničeno) Bohové Igigové, kteří byli vyčerpáni každodenní robotou na stavbě zavlažovacích a odvodňovacích kanálů, se nakonec vzbouřili, a rozhně-váni, povzbuzováni svými vůdci, vydali se na pochod k sídlu boha země Enlila. Počítali léta námahy. Dva tisíce a pět set let nesmírně těžce robotovali ve dne i v noci. Naříkali a pomlouvali, žalovali na práci kopáčů. "Pánu našemu, komořímu, vzdorujme! Ať nás zbaví této těžké práce!..." (14 řádků poškozeno) "Nuže, rádce bohů, hrdinu, v jeho sídle vyrušme! Nuže, Enlila, rádce bohů, hrdinu, v jeho sídle vyrušme! Nyní válku vyhlaste! V zápas a boj se dejme!" Vyslechli bohové slova jeho, náčiní své podpálili, i rýče své podpálili, koše své zažehli. Pak vydali se na pochod k bráně svatyně hrdiny Enlila. Je půlnoc. Chrám je obklíčen, leč bůh nic neví. Je půlnoc. Ekur je obklíčen, však Enlil nic neví. Bděl jenom Kalkal a zneklidněn byl. Zastrčil závoru a díval se ven. Pak probudit šel Nuskua. Zvenčí k nim doléhal křik. Nůsku probudil pána svého, z lože ho přinutil vstát. "Pane můj, obklíčen je tvůj chrám, bitva až k bráně se přihnala! Enlile, obklíčen je tvůj "chrám, bitva až k bráně se přihnala!" (i řádek poškozen) Enlil otevřel ústa svá a pravil Nuskuovi rádci: "Nůsku, zataras bránu, zbraní se chop, postav se přede mne!" Nůsku zatarasil bránu, zbraní se chopil, postavil se před Enlila. Nůsku otevřel ústa svá a pravil Enlilovi válečníku: "Pane můj, vždyť jsou to tví potomci! Proč bojíš se vlastních synů? Enlile, vždyť jsou to tví potomci! Proč bojíš se vlastních synů? Vzkaz, nechť sem Anu sestoupí, nechť k tobě Enki přispěchá!" I vzkázal, a dolů Anu sestoupil, též Enki přispěchal k němu. Usedl Anu, nebes král, vládce Apsú, Enki, bdělý byl. Když se usadili velcí Anunnakové, Enlil povstal i zahájil soud. Enlil otevřel ústa svá a pravil velkým bohům: "To proti mně se bouří? Což mám se dát do boje... ? Bohové! Co jsem to spatřil! Bitva až k bráně se přihnala!" Anu otevřel ústa svá a pravil Enlilovi válečníku: "Příčinu, proč Igigové obklíčili bránu, nechť pílí zjistit Nusku!..." (2 řádky zničeny) Enlil otevřel ústa svá a pravil Nuskuovi rádci: "Nůsku, otevři bránu, zbraní se chop...! Před shromážděním bohů všech poklekni, povstaň a tato slova jim opakuj! »Mne poslal sem Anu, otec váš, rádce váš Enlil válečník, komoří váš Ninurta a váš strážce Ennugi. I takto se táží: Kdo popud k boji dal? Kdo podněcovatelem je srážky ? Kdo válku vyhlásil?...«" (3 řádky zničeny) Kráčel Nůsku k shromáždění bohů všech, poklekl, povstal i vyjevil jim Enlilova slova. "Mne poslal sem Anu, otec váš, rádce váš Enlil válečník, komoří váš Ninurta a váš strážce Ennugi. I takto se táží: Kdo popud k boji dal? Kdo podněcovatelem je srážky? Kdo válku vyhlásil?..." (3 řádky zničeny) "Každý z bohů válku vyhlásil! (2 řádky zničeny) Úmorná námaha hubí všechny. Těžká je naše práce a mnohá nesnáz. Vskutku, každý z bohů takto by s Enlilem promluvil!" (6 řádků zničeno) Nusku se vrátil k svému pánovi a opakoval mu slova vzbouřenců. "Každý z bohů válku vyhlásil! (1 řádek zničen) Úmorná námaha hubí všechny. Těžkaje naše práce a mnohá nesnáz. Vskutku, každý z bohů takto by s Enlilem promluvil!" Když Enlil uslyšel tato slova, zaplakal. Uchoval šije dobře v paměti a pravil Anovi válečníku: "Vystoupím s tebou k nebesům... ASYRSKÁ VERZE (Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY) ... vezmi odznak moci, užij síly své! Když Anunnakové tu sedí před tebou, povolej jednoho boha, nechť na smrt ho vydají!" Anu otevřel ústa svá a pravil bohům, bratřím svým: "Z čeho je viníme? Těžká je jejich práce a mnohá nesnáz. Den co den do země buší. Hlasité je bědování, vždyť slyšíme křik. Snad je možné něco učinit..." (8 řádků zničeno) STAROBABYLÓNSKÁ VERZE Ea otevřel ústa svá a pravil bohům, bratřím svým: "Z čeho je viníme? Těžká je jejich práce a mnohá nesnáz. Den co den do země buší. Hlasité je bědování, vždyť slyšíme křik. Snad je možné něco učinit. Zde Bélet-ilí, rodička, nechť stvoří člověka, lidskou bytost! On ponese jařmo... On ponese jařmo... Robotu bohů člověk na bedra svá vezme!..." STAROBABYLÓNSKÁ VERZE "Zde Bélet-ilí, rodička, potomka nechť rodička stvoří! Robotu bohů člověk na bedra svá vezme!" Bohyni povolali i tázali se bohů porodní báby, moudré Mami: "Tys rodička, stvořitelka lidského pokolení. Ty stvoříš lidskou bytost a ona ponese jařmo! Ponese jařmo Enlilem seslané. Robotu bohů člověk na bedra svá vezme!" Nintu otevřela ústa svá a pravila velkým bohům: "Mně nenáleží toto dílo, to Enkiho je úkol. On vše očišťuje. Nechť hlínu mi dá a já se pustím do díla!" Enki otevřel ústa svá a pravil velkým bohům: "Prvního, sedmého a patnáctého dne v měsíci očistnou připravím lázeň. Nechť je zabit jeden bůh, ostatní pak budou očištěni, když se v ni pohrouží! S masem a krví onoho boha Nintu nechť promísí hlínu! Ať člověk i bůh spolu se v hlíně smísí! Abychom v příštích časech bubnu naslouchali! Nechť z božského těla vzejde duch, nechť člověku živému své znamení vtiskne a bude tu na věčnou jeho paměť!" "Budiž," odvětili sborem velcí Anunnakové, správcové osudů. Prvního, sedmého a patnáctého dne v měsíci Ea připravil očistnou lázeň. Boha Geštuge, jenž rozumem byl obdařen, bohové společně zabili. S jeho masem a krví Nintu smísila hlínu. V příštích časech bubnu naslouchali. Z božského těla vzešel duch, člověku živému své znamení vtiskl a byl tu na věčnou jeho paměť. Když Nintu prohnětla hlínu, svolala Anunnaky, velké bohy. Igigové, bohové velcí, hlínu poplivali. Mami otevřela ústa svá a pravila jim: "Úkolem jste mne pověřili, já ho splnila. Zabili jste boha i s jeho rozumem. Těžké práce jsem vás zbavila a člověka obtížila vaší robotou. Nářek jste lidstvu udělili. Jařma jsem vás zprostila a dala vám svobodu." Když bohové vyslechli tuto její řeč, volně si poskočili a líbali jí nohy. "Dříve jsme tě zvali Mami, nyní však tvé jméno budiž Paní bohů všech!" Do svatyně osudu vešel posléz vladař Ea a s ním moudrá Mami. Když shromážděny byly rodičky... ASYRSKÁ VERZE (Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY) ...do hlíny šlapaly a pracovaly k porodu. A Mami zaříkala, jak pobízel ji Ea, jenž se před ni posadil. Když skončila zaříkání, čtrnáct kusů hlíny odrýpla. Sedm kusů dala vpravo a sedm kusů dala vlevo. Mezi ně pak položila cihlu. (17 řádků zničeno) ...Ea pravil. ...pobízel ji. Bélet-ilí zaříkala. Když skončila zaříkání, hlínu poplivala a odrýpla čtrnáct kusů. Sedm kusů dala vpravo, sedm kusů dala vlevo. Mezi ně pak položila cihlu. (1 řádek nesrozumitelný) I svolala sedm a sedm moudrých a učených rodiček. Sedm přivedlo na svět muže, sedm přivedlo na svět ženy. Když do párů je spojily, když do párů je spojily před rodičkou, stvořitelkou osudu, řád lidského pokolení stanovila Mami. Každým zrozením člověka se opakuje událost prvotního stvoření, proto Mami neopomenula vyložit některé zásady prastarého porodnictví a stanovila též pravidla, kterými se mají řídit svatební obřady. "V domě ženy těhotné, jež k porodu pracuje, ať sedm dní je položena cihla! Ať Bélet-ilí, moudré Mami, všechna čest je prokázána ! Nechť se bába zaraduje v domě ženy rodící! Když porodí žena těhotná, ať se matka od dítěte sama oddělí!..." STAROBABYLÓNSKÁ VERZE Když shromážděny byly rodičky, usedla Nintu a počítala měsíce. Do svatyně osudů Desátý měsíc byl povolán. A Desátý měsíc přišel. Oloupal hole, otevřel lůno. S radostnou zářící tváří Nintu si hlavu zahalila a pomáhala při porodu. Opásala bedra svá a jala se žehnat. Moukou nakreslila kruh a položila cihlu. "Já to stvořila, to mé ruce učinily. Nechť se bába zaraduje v domě ženy rodící! Kde porodí žena těhotná a matka se od dítěte sama oddělí, ať devět dní je položena cihla! Nechť všechna čest je prokázána Nintu, rodičce! Nechť nazývá Mami jejich. ..! Rodičku ... Rohož ať rozestře! Když ... lože bude přichystáno, nechť ulehnou spolu žena a muž! O svatbě v tchánově domě ať raduje se Ištar! Ať devět dní jsou pořádány radovánky a Ištar nechť Išcharou je zvána!..." (47 řádků zničeno) Ještě nepřešlo dvanáct set let, a rozšířily se obydlené kraje a rozmnožilo se lidstvo. Země řvala jako býk a jejím hlukem bůh byl rušen. Enlil slyšel lidský povyk a pravil velkým bohům: "Povyk lidí je mi velmi nepříjemný a v tom hluku se mi nedostává spánku. Rána morová ať je umlčí!..." (3 řádky zničeny) Tehdy Atrachasís bohu svému Enkimu pozorně naslouchal. A hovořil on se svým bohem a jeho bůh hovořil s ním. Atrachasís otevřel ústa svá a pravil svému pánu: (1 řádek poškozen) "Což navěky nás postihnou touto nemocí?" Enki otevřel ústa svá a pravil svému služebníku: (1 řádek nejasný) "...Přistup k svému domu a takto pověz starším: Přikažte poslům, aby rozhlásili mohutným hlasem do kraje: Neuctívejte bohy své a své bohyně nevzývejte! Avšak vyhledejte bránu Namtarovu a přineste k ní upečený chléb! Snad se mu zalíbí oběť pražené mouky. Zahanben bude tím darem a zadrží svou paži." Atrachasís přijal ten rozkaz, shromáždil starší u svých vrat, ústa svá otevřel a pravil jim: (2 řádky nejasné) "Přikažte poslům, aby rozhlásili mohutným hlasem do kraje: Neuctívejte bohy své a své bohyně nevzývejte! Však vyhledejte bránu Namtarovu a přineste k ní upečený chléb! Snad se mu zalíbí oběť pražené mouky. Zahanben bude tím darem a zadrží svou paži." Starší vyslechli jeho slova, ve městě Namtarovi zbudovali chrám. Kázali poslům, aby to rozhlásili mohutným hlasem do kraje; a nikdo neuctíval bohy své a své bohyně nikdo nevzýval. Však vyhledali bránu Namtarovu a přinesli k ní upečený chléb. I zalíbila se mu oběť pražené mouky. Zahanben byl tím darem a zadržel svou paži. I zbaveni byli moru. (3 řádky zničeny) ASYRSKÁ VERZE (Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY) Ještě nepřešlo dvanáct set let, a rozšířily se obydlené kraje a rozmnožilo se lidstvo. Jeho, povykem byl Enlil rušen a v tom hluku nezamhouřil oka. I svolal shromáždění své a pravil bohům, svým synům: "Povyk lidí je mi velmi nepříjemný, jejich křik mne ruší a v tom hluku nezamhouřím oko. Přikažte, nechť propukne mor, ať jejich křik hned Namtar potlačí! Jak vichřice nechť je ovane neduh, bolest, pohroma a mor!" I přikázali a propukl mor, jejich křik hned Namtar potlačil. Jak vichřice je ovanul neduh, bolest, pohroma a mor. Osudu Atrachasíse, člověka, bůh jeho Ea sluchu popřál. I hovořil se svým bohem a on, Ea, hovořil s ním. Atrachasís otevřel ústa svá a pravil Eovi, svému pánu, řka: "Hle, pane, lidstvo jen sténá, vaše nemoc zemi požírá. Eo, pane, lidstvo jen sténá, nemoc seslaná bohy zemi požírá. Protože jste nás stvořili, zadržte neduh, bolest, pohromu a mor!" Ea otevřel ústa svá a pravil Atrachasísovi řka: "Přikažte poslům, aby rozhlásili mohutným hlasem do kraje: Neuctívejte bohy své a své bohyně nevzývejte!..." (5 řádků poškozeno) STAROBABYLÓNSKÁ VERZE Ještě nepřešlo dvanáct set let, a rozšířily se obydlené kraje a rozmnožilo se lidstvo. Země řvala jako býk a jejím hlukem bůh byl rušen. Enlil slyšel lidský povyk a pravil velkým bohům: "Povyk lidí je mi velmi nepříjemný a v tom hluku se mi nedostává spánku. Zbavte lidstvo obživy; ať rostlin je nedostatek, aby měli hlad! Nechť Adad zadrží déšť a dole nevystoupí z hlubin záplava! Ať vítr duje a půdu vysuší! Ať mračna houstnou, však ani kapka nespadne! Kéž se zmenší výnos polí a Nisaba svá ňadra zahalí! Pak opustí je všechna radost." (zbytek kolumny zničen) Stejně jako poprvé i nyní dal Enki Atrachasisovi radu, jak se má lidstvo zachovat, aby ušlo smrti hladem. (6 řádků zničeno) "Přikažte poslům, aby rozhlásili mohutným hlasem do kraje: Neuctívejte bohy své a své bohyně nevzývejte! Však vyhledejte bránu Adadovu a přineste k ní upečený chléb! Snad se mu zalíbí oběť pražené mouky. Zahanben bude tím darem a zadrží svou paži. Zrána dá padnout mlze, za noci tajně rosu rozstříkne a pole vydá kradmo devaterý výnos." Ve městě Adadovi zbudovali chrám. Kázali poslům, aby to rozhlásili mohutným hlasem do kraje; a nikdo neuctíval bohy své a své bohyně nikdo nevzýval. Vsak vyhledali bránu Adadovu a přinesli k ní upečený chléb. I zalíbila se mu oběť pražené mouky. Zahanben byl tím darem a zadržel svou paži. Zrána dal padnout mlze, za noci tajně rosu rozstříkl a pole dalo kradmo devaterý výnos. I zbaveni byli hladu. (zbytek kolumny zničen) (kolumna z větši části zničena) Když Enli zjistil, že lidstvo bylo i podruhé zachráněno, nesmíme se rozhněval a znova je postihl ukrutným suchem. Nahoře ustaly deště a dole nevystoupila z hlubin záplava. Neplodné bylo lůno zemské a bylina nevzešla z půdy. Na polích nebylo vidět ani človíčka, černozem zbělela a širá step solí pokryta byla. Lidé se první rok živili přestárlým zrnem, druhý rok trpěli svrabem. Třetí když nadešel rok, hlad změnil jejich tvář k nepoznání. Obličej jejich vypadal jak sušený slad. Na samé hranici smrti živořili. Ve tváři byli bledí a shrbeni se vlekli ulicemi. Poklesla jejich široká ramena a dlouhé nohy se podlamovaly. (zbytek kolumny zničen) ASYRSKÁ VERZE (Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY) Enlil svolal shromáždění své a pravil bohům, svým synům: (1 řádek zničen) "Nezmenšil se počet lidí, je jich víc než dřív. Jejich křik mne ruší a v tom hluku nezamhouřím oka. Zbavte lidstvo obživy; ať rostlin je nedostatek, aby do žaludku neměli co dát! Nechť vzácný je shora Adadův déšť, dole ať řeky přestanou téci a z hlubin záplava nevzejde! Kéž se zmenší výnos polí a Nisaba svá ňadra odvrátí! Ať zbělá černozem a širá step rodí toliko sůl! Ať zemské lůno se vzbouří, bylina nevzejde, nevzroste obilí! Kéž lidstvo zachvátí neduh, lůno ať sevře v křečích a děcko nenechá vyjít!" Lidstvo zbavili obživy; byl nedostatek rostlin a do žaludku neměli co dát. Vzácný byl shora Adadův déšť, dole přestaly téci řeky a z hlubin nevzešla záplava. Zmenšil se výnos polí a Nisaba odvrátila svá ňadra. Černozem zbělela a širá step rodila toliko sůl. Zemské se vzbouřilo lůno, bylina nevzešla, nevzrostlo obilí. Lidstvo zachvátil neduh, křečemi sevřel lůno a děcko nenechal vyjít. (11 řádků poškozeno) Druhý rok lidé trpěli svrabem. Třetí když nadešel rok, hlad změnil jejich tvář k nepoznání. Když nadešel rok čtvrtý, podlamovaly se jim dlouhé nohy, široká ramena poklesla a shrbeni se vlekli ulicemi. Pátého roku vyhlíží dcera matčina návratu, však matka své dceři neotvírá dveře. Na misku vah dcera hledí, když její matku otec prodává. Na misku vah matka hledí, když vlastní dceru otec prodává. Šestý rok dceřino tělo rodičům za pokrm sloužilo, stravou jim bylo tělo vlastního syna. …jeden dům požíral druhý. Obličej lidí vypadal jak sušený slad, na samé hranici smrti živořili. Ani tentokrát nebylo lidstvo vyhubeno. Enlil konečně pochopil, že je to Enki, kdo neustále maří jeho plány, a zahrnul ho přívalem výčitek. STAROBABYLÓNSKÁ VERZE (přibližně 25 řádků zničeno, 12 řádků poškozeno) Proti Igigům jal ho hněv. "My všichni velcí Anunnakové společně vládnout jsme se rozhodli. Nahoře Anu a Adad střežili a já jsem hlídal dole na zemi. Ale kam Enki vstoupil, tam jařmo bylo odstraněno a dána svoboda. Lidstvo zahrnul hojností..." (1 řádek zničen} Enlil otevřel ústa svá a pravil Nuskuovi rádci: ,,... nechť mi přinesou, nechť sem ke mně pošlou!" Přinesli mu... i pravil jim Enlil válečník: "My všichni velcí Anunnakové společně vládnout jsme se rozhodli. Nahoře Anu a Adad střežili a já jsem hlídal dole na zemi. Ale kam ty jsi vstoupil, tam jařmo bylo odstraněno a dána svoboda. Tys lidstvo zahrnul hojností..." (1 řádek zničen) Před shromážděnými bohy Enlil vyhlásil, že lidstvo již nesmí být příště zachráněno. Enkiho výsměch jen uspíšil jeho rozhodnutí jednou provždy s ním skoncovat. Bylo proto ustanoveno, že lidé budou smeteni potopou, a Enki proti své vůli byl zavázán přísahou ke spolupráci. (přibližně 25 řádků zničeno, 12 řádků poškozeno) "Nebudete živit jeho lid, nezásobíte jej množstvím obilí!" Bůh již byl zmožen tím sezením i počal se smát shromážděným bohům. Enki již byl zmožen tím sezením i počal se smát shromážděným bohům. (4 řádky zničeny) "My všichni velcí Anunnakové společně vládnout jsme se rozhodli. Nahoře Anu a Adad střežili a já jsem hlídal dole na zemi. Ale kam ty jsi vstoupil, tam jařmo bylo odstraněno a dána svoboda. Tys lidstvo zahrnul hojností..." (3 řádky poškozeny) (29 řádků zničeno) "Těžké práce vás zbavila a člověka obtížila vaší robotou. Nářek jste lidstvu udělili. Zabili jste boha i s jeho rozumem. (2 řádky zničeny) Vládnout jste se rozhodli... Ať lidé zpátky do děr zalezou! A vladaře Enkiho přísahou zavažme...!" Enki otevřel ústa svá a pravil bohům, bratřím svým: "Proč přísahou mne chcete zavázat... ? Což vztáhnout mám ruku na vlastní svůj lid?! Co znamenat má potopa, o níž mi tu vyprávíte? Já to nevím! Mám snad takovou potopu přivodit? Vždyť to je úkol Enlilův. (1 řádek poškozen) Šullat a Chaniš nechť kráčejí v čele! Nechť Errakal stavidla otevře! Ninurta ať jde a dá přetéci hrázím!..." (přibližné13 řádky zničeny) (30 řádku zničeno, 3 řádky poškozeny) Bohové učinili konečné rozhodnutí. Vůči lidskému pokolení Enlil se dopustil zla. NOVOBABYLÓNSKÁ VERZE Enlil otevřel ústa svá a pravil shromážděným bohům řka: "Pojďte, my všichni budeme přísahat, že přivodíme potopu!" Nejprve přísahal Anu, potom přísahal Enlil a synové jeho přísahali s ním. STAROBABYLÓNSKÁ VERZE Všechno lidstvo by bylo zahynulo, kdyby Enki včas Atrachasíse nevaroval. Učinil to nepřímo, aby se nezpronevěřil přísaze; nejprve prostřednictvím snu, posléze tím, že mluvil k rákosové stěně Atrachasísova domu. Šumění rákosu opakovalo Enkiho chráněná ozvěnu božích slov. (10 řádků zničeno) Atrachasís otevřel ústa svá a pravil svému pánu: "Dej mi poznat smysl snu, ...nechť najdu v něm poučení!" Enki otevřel ústa svá a pravil svému služebníku: "V ložnici ho nalezneš. Zvěst, kterou ti vypovím, dobře v paměti chovej! Stěno, slyš mne! Stěno z rákosu, všech mých slov dbej! Strhni dům, postav loď! Zbuduj archu, zachraň si život! Lodice, již postavíš... (3 řádky zničeny) Pokryj ji střechou jak Apsú, ať Slunce nevidí dovnitř! Nechť zakryta je ze všech stran a výstroj ať je pevná! Ať hustá je smola, tak odolnou ji učiníš! Já vbrzku tobě sešlu déšť, množství ptactva, hojnost ryb." ASYRSKÁ VERZE (Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY) (2 řádky poškozeny) "Ať všude hustá je smola, ...utěsni loď! Dodrž lhůtu, kterou ti stanovím! Do lodě vejdi, uzavři dveře, nalož ji obilím, majetkem svým i jměním, uveď tam ženu svou, rodinu, příbuzné i zdatné řemeslníky! Stepní zvěř i živočišstvo, jež na trávě se pase, já k tobě pošlu a bude čekat u tvých vrat." Atrachasís otevřel ústa svá a pravil Eovi, svému pánu, řka: "Nikdy jsem nestavěl loď... Nakresli na zemi její obraz! Až si ho prohlédnu, zbuduji koráb." I nakreslil Ea na zemi obraz. (1 řádek poškozen) STAROBABYLÓNSKÁ VERZE Otevřel přesýpací hodiny a naplnil je. Sedmou noc písek mu ohlásí potopy příchod. Atrachasís přijal ten rozkaz, shromáždil starší u svých vrat, ústa svá otevřel a pravil jim: "Můj bůh je s vaším v rozepři, Enki se pohněval s Enlilem. Vyhnali mne z mého domu. Protože stále ctím Enkiho, on řekl mi o té věci. Nemohu déle zůstat s vámi a na zemi Enlilovu nesmím již vstoupit!..." (2 řádky poškozeny, přibližně 5 řádků zničeno) (10 řádků zničeno) Tesař přinášel prkna, vazač rákosu přinášel spony, dítě nosilo smolu a chuďas nosil, co třeba bylo. (15 řádků zničeno) Všechno stříbro, jež měl, naložil na ni, všechno zlato, jež měl, naložil na ni. Zvířata čistá... Zvířata tučná ... Okřídlené ptactvo nebeské pochytal a naložil na ni. Naložil dobytek... Divokou štěpní zvěř... ... uvedl na loď. ... Měsíc se skryl. ... sezval svůj lid ...k hostině. ...rodinu svou uvedl na loď. Jedlo se a pilo. Ale on chodil sem a tam, neusedl, nepřiklekl. Se srdcem zlomeným žlučí se zalykal. Náhle den změnil svou tvář a Adad zahřímal v mračnech. Jakmile zaslechl boží hlas, smolou utěsnil za sebou dveře. Když dveře zavřeny byly, Adad se rozbouřil v mracích a vzápětí nato větry se rozběsnily. Přesekl lano a uvolnil koráb. ASYRSKÁ VERZE (z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY) (2 řádky poškozeny) I vešel a utěsnil loď. Vítr... přinesl bouři. Čtvero větrů, mezků svých, Adad osedlal, vítr jižní, vítr severní, vítr východní i vítr západní. A dula s ním vichřice, smršť, řinul se déšť, bouře zlá... povstaly větry. ...po jeho boku zvedl se jižní vítr, po jeho boku zavanul západní vítr. (1 řádek zničen) ... boží povoz... drtí, hubí, tepe... Ninurta dal přetéci hrázím, Errakal stavidla otevřel. Anzu svými drápy drásal nebesa, ...úradky zemské jak hliněný hrnec přivedl vniveč. STAROBABYLÓNSKÁ VERZE (2 řádky zničeny, 8 řádků poškozeno) ...i začala potopa. A síla její jak válka na lidstvo dolehla. Již nevidí druh druha, již se nepoznávají v té zkáze. A potopa řve jako býk. Jak orlí křik se nese jekot větrů. Temnota zhoustla a slunce se skrylo. (6 řádků poškozeno) Bez sebe byl Enki, když uzřel před sebou dítka svá, jak sražena jsou k zemi. Nintu, vznešená paní, v úzkostech zkřivila rty. Anunnakové, bohové velcí, strádali hladem a žízní. I uzřela to bohyně a zaplakala, bohů porodní bába, moudrá Mami. "Ať zčerná den, ať znovu vládne tma! Jak jsem jen mohla v shromáždění bohů rozhodnout takto s konečnou platností společně s ostatními?! Když Enlil promluvil chytrými ústy, jak ona Tiruru stejně by učinil můj výrok neplatným. A nyní já sama s bolestí naslouchat musím lidskému křiku. Jak ovce beze mne potomstvo bloudí. Jaké mám bydlení v tomto domě nářku, kde zanikl můj hlas! Mám raději k nebesům vystoupit, jako bych tu žila v domě nepřítele? Kam se poděl moudrý Anu, jehož slovo poslouchali bozi, synové? Bez rozvahy potopu způsobil a lidstvo v záhubu přived." (1 řádek zničen) (3 řádky zničeny) Naříká Nintu... "Potopu na sebe přivolali hroznou, jak mrtvé vážky pokryli moře a řeky. Na pastvině uvázli jak vor, při břehu, když na zádech tak pluli, uvázli jak vor. Já viděla je a plakala jsem hořce, pak přestala jsem pro ně naříkat." Pláčem si ulevila, dost a dost se natruchlila Nintu. A bohové pro zemi plakali s ní. Přesytila se hořem a po víně prahla. Kam ona usedla plačíc, usedli oni též a jako ovce ze strouhy pili. Úzkostí byly jejich rty seschlé, hladem se třásli. Po sedm dní a sedm nocí řinul se déšť, běsnila bouře a potopa. (přibližně 29 řádků zničeno) Když vody konečně opadly a lod přistála na suché zemi, Atrachasís přinesl bohům smírnou oběť. (29 řádků zničeno, 4 řádky poškozeny) čichali bohové vůni, jak mouchy se slétali k oběti. Když pojedli z obětiny, povstala Nintu a všem žalovala. "Kam poděl se Anu, moudrý? Přišel též Enlil k zápalné oběti? Bez rozvahy potopu způsobili a lidstvo přivedli v záhubu! Ústa vaše konečné rozhodnutí pronesla i vyhasly jasné tváře lidí." Vztáhla ruce po velikých mouchách, jež Anu před bohy zavěsil. "Mé je to hoře! Kéž sudba má pomine! Kéž zlého osudu mne zprostí, ó, kéž mne potěší! Zrána vycházet budu... (1 řádek zničen) Ať tyto mouchy jako šperk z lazuritu kol hrdla mého jsou! Já navždy toho budu vzpomínat." Když spatřil lodici hrdina Enlil, proti Igigům jal ho hněv. "My všichni velcí Anunnakové společně přísahu jsme složili. Odkud se tento tvor živý vzal? Jak mohl člověk přežít tu zkázu?" Anu otevřel ústa svá a pravil Enlilovi válečníku: "Kdo jiný než Enki to mohl učinit? Rozkaz dal vyzradit rákosové chýši." Enki otevřel ústa svá a pravil velkým bohům: "Vskutku jsem to učinil navzdory vám, neboť jsem chránil život..." (21 řádek poškozen) Enlilovi nezbylo než se smířit s tím, že lidstvo bude i nadále přebývat na zemi. Žádal však, aby Enki společně s Nintu dal lidskémupokolení nový řád, který by zamezil jeho mocnému vzrůstu. Zde zřejmě končí děj skladby, která je uzavřena epilogem na oslavu Enlila, rádce velkých bohů. Enlil otevřel ústa svá a pravil vladaři Enkimu: "Nuže, přivolej Nintu, rodičku, společně s ní se poraď!" Enki otevřel ústa svá a pravil Nintu, rodičce: "Tys bohyně rodička, stvořitelka osudů. Lidstvu... (přibližně 4 řádky zniieny) Navíc ať třetí skupina je lidí, kromě žen, jež rodí a nerodí. Nechť mezi lidmi bývá Hubitelka! Nechť děcko malé vyrve 5 z klína matčina! Ustanov kněžky ugbabtu, kněžky entu a kněžky igisitu! Ať zakázány jsou a tak omezíš porody!..." (32 řádky zničeny) (8 řádků zničeno) Potopu jsme způsobili, však člověk přežil tu zkázu. Na tvůj příkaz, rádce velkých bohů, rozpoutal jsem bitvu. Ať ke tvé chvále písni té Igigové naslouchají! Nechť dozvědí se o tvé velikosti! O potopě všeho lidstva jsem zpíval. Slyšte! Měsíc sabat, 28. den, rok, kdy Ammísaduka král město Dúr-Ammísaduka při ústí sipparského kanálu zbudoval. Skončeno. III. tabulka "Když bohové ještě byli lidmi". Počet řádků 390. Celkem 1245 řádků na třech tabulkách. Napsal Ku-Aja, mladší písař. (z akkadského originálu přeložil Jiří Prosecký)