WILLIAM BLAKE: PEKELNÁ PŘÍSLOVÍ V čas setí se uč, o žních vyučuj, v zimě užívej. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Cesta krajnosti vede do paláce moudrosti. Opatrnost je bohatá, ošklivá stará panna, o niž uchází se Neschopnost. Kdo touží, ale nejedná, plodí mor. Rozříznutý červ odpouští pluhu. Vhoď do řeky toho, kdo má rád vodu. Hlupák nevidí tentýž strom jako moudrý. Člověk, jehož tvář nevyzařuje světlo, se nikdy nestane hvězdou. Věčnost je zamilována do plodů času. Včela nemá čas na smutek. Chvíle hlouposti se měří na hodinách, avšak chvíle moudrosti žádné hodiny nezměří. Všechna zdravá potrava se loví bez sítě a pasti. V roce drahoty prozraď počet, míru i váhu. Žádný pták se nevznese vysoko, vznáší-li se na vlastních křídlech. Mrtvola nemstí své rány. Nejvznešenějším činem je dát přednost druhému před sebou samým. Kdyby hlupák trval na své hlouposti, stal by se moudrým. Hloupost je pláštěm darebáctví. Hanba je plášť pýchy. Vězení se stavějí z kamenů zákona, bordely z cihel náboženství. Pýcha páva je slávou boží. Chtíč kozla je štědrost boží. Hněv lva je moudrost boží. Nahota žehy je dílo boží. Přemíra smutku se směje, přemíra radosti slzí. Lví řev, vlčí vytí, běsnění rozbouřeného moře a válečníkův meč jsou kusy věčnosti, příliš veliké pro lidské oko. Liška proklíná past, ne sebe. Radosti plodí. Žalosti rodí. Muž ať chodí v rouchu lva, žena v rouchu beránka. Pták hnízdo, pavouk síť, člověk přátelství. Sobeckého usměvavého hlupáka i ponurého zamračeného hlupáka budou mít za moudré, aby se z nich mohla stát hůl. Co dnes je dokázáno, bývalo kdysi pouhou představou. Krysu, myš, lišku, králíka, zajímají kořeny; lva, tygra, koně, slona plody. Jímka jímá, pramen přetéká. Jediná myšlenka naplní nekonečno. Buď vždy ochoten říci, co si myslíš, a nízký člověk ti půjde z cesty. Vše, čemu lze věřit, je obrazem pravdy. Orel nikdy neztratil tolik času, jako když se snížil k tomu, aby se učil od vrány. Liška pečuje o sebe, ale bůh pečuje o lva. Přemýšlej ráno. Jednej v poledne. Lež večer. Spi v noci. Kdo strpěl, aby ses na něj povyšoval, ten tě zná. Jako pluh následuje slova, tak bůh odměňuje modlitby. Tygři hněvu jsou moudřejší než koně učení. Od stojatých vod čekej jed. Nikdy nevíš, kdy máš dost, dokud nevíš, kdy máš víc než dost. Vyslechni hlupákovy výčitky! V nich máš královský titul. V očích oheň, v nozdrách vzduch, v ústech vodu, v bradě zem. Slaboch v odvaze je silák v prohnanosti. Jabloň se nikdy neptá buku, jak má růst, aniž lev koně, jak se zmocnit kořisti. Kdo věčně přijímá, vydá bohatou žeň. Kdyby ostatní nebyli hloupí, museli bychom být hloupí sami. Duch křehké radosti nikdy nemůže být poskvrněn. Když vidíš orla, vidíš kus génia: jen zdvihni hlavu! Jako housenka si pro vajíčka vybírá nejlepší list, tak kněz proklíná nejkrásnější radosti. Stvořit nepatrnou kytičku je práce na celé věky. Proklej pouta. Žehnej volnosti. Nejlepší víno je to nejstarší, nejlepší voda ta nejčerstvější. Modlitba neoře! Chvála nesklízí! Hlava vznešenost, srdce utrpení, pohlaví krása, ruce a nohy souměrnost. Čím je vzduch ptákům a moře rybám, tím je pohrdání všem pohrdáníhodným. Vrána by chtěla mít všechno černé, sova bílé. Nadbytek je krása. Kdyby lev řídil se radami lišky, byl by prohnaný. Pokrok činí cesty přímými, avšak křivolaké cesty bez pokroku jsou cestami génia. Spíš zabijte nemluvně v kolébce, než abyste živili neuskutečněná přání. Kde chybí člověk, příroda nevydá plody. Pravdu nikdy nelze vyslovit tak, abychom jí rozuměli, avšak nevěřili. Dost! Anebo příliš. Básníci starověku oživovali všechny hmotné věci bohy nebo duchy, dávali jim jména a krášlili je vlastnostmi lesů, řek, hor, jezer, měst, národů, a všeho, co jejich dychtivé a nesčetné smysly dokázaly vnímat. Obzvláštní pozornost věnovali duchům měst a zemi a jim tato místa jakožto duchovním božstvům svěřovali do péče, později se však vyvinul systém, který byl zneužit k zotročení nevzdělaných a duchovní božstva v něm byla abstrahována a oddělena od předmětů: tak vzniklo kněžství a způsoby uctívání božstev byly převzaty z básnických příběhů. A nakonec prohlásili, že takovéto věci pocházejí přímo od boha. Tak lidé zapomněli, že všechna božstva sídlí v lidském srdci. . . . Anděl, z něhož se nyní stal ďábel, je můj blízký přítel; často si spolu čteme bibli v jejím infernálním či ďábelském smyslu, a toho se světu dostane, pokud se bude náležitě chovat. Mám také pekelnou bibli, jíž se světu dostane, ať chce nebo nechce. Stejný zákon pro lva i vola znamená útlak. Anděl, z něhož se nyní stal ďábel, je můj blízký přítel; často si spolu čteme bibli v jejím infernálním či ďábelském smyslu, a toho se světu dostane, pokud se bude náležitě chovat. Mám také pekelnou bibli, jíž se světu dostane, ať chce nebo nechce. Stejný zákon pro lva i vola znamená útlak. Sňatek nebe s peklem (z angličtiny přeložil Zdeněk Hron)