ROARK BRADFORD: ČERNOŠSKÝ PÁN BŮH A PÁNI IZRAELITI MOUDROSTI KRÁLE ŠALAMOUNA Starý král David rád viděl, když kolem něho po domě pobíhalo hodně malých dětí. A nakonec to dopadlo tak, že každé z těch jeho dětí chtělo být po něm králem. Jednou jeden z jeho synů přišel a prohlásil, že chce být králem, poněvadž je nejstarší, ale najednou - kdoví, jak se to stalo - potkalo ho neštěstí a náhle umřel. A pak najednou taky druhého nejstaršího syna potkalo neštěstí a taky náhle umřel, a tak kapal jeden za druhým, pěkně po pořádku. Byl však mezi těmi chlapci jeden, nějaký Šalamoun, ten nikdy ani necekl, že by chtěl nebo měl být králem. Místo toho pořád seděl doma a učil se z knížek a držel hubu. "Ten chlapec Šalamoun," povídá jednoho dne král David k Pánu Bohu, "má ve škole samé jedničky. Z toho jednou něco bude, myslívám si, že by mohl být třeba dobrým advokátem." "To se ví, že má samé jedničky," odtušil Pán Bůh. "Ten hoch je otevřená hlava už teď, a jestli bude tak pokračovat a nebude běhat moc za děvčaty, tak s ním provedu určitý plán, co mám za lubem." Ostatní bratři se mezitím pořád mezi sebou hádali, kdo z nich bude králem, až David zavře oči, a když David opravdu umřel, tu si Šalamoun jednoduše posadil na hlavu korunu, oblékl si královský oblek a byl králem. A byl z něho moc moudrý a chytrý král, to se musí nechat. Hned na začátku jeho regýrování se mu přitrefila ta událost s dvěma ženskými, které se hádaly o to dítě, které jim bylo vyměněno v porodnici nebo kde. "To je moje dět'átko," tvrdila jedna. "Co vás napadá, to není vaše," odporovala druhá. Tak se hádaly a štěkaly, až se to doneslo králi Šalamounovi, který hned poslal policemana, aby obě k němu přivedl. Šalamoun si sedl na trůn a podíval se nejdřív na to dítě a pak na obě dámy. A pak se ještě jednou podíval na dítě. "Well," řekl posléze, "tak jak do toho vidím, mé milé dámy, nepotřebujete dělat takový rámus a takovou reklamu kvůli dítěti. Vy obě jste, abych tak řekl, slušné a hezké dámy, viďte?" Tu se obě ženy vděčně na krále Šalamouna usmály. "Ovšem," pokračoval král Šalamoun, "tomu já říkám dvě moc hezké paničky. A to mi nechce jít na rozum, jak takové dvě spanilé paničky, jako jste vy dvě, mohly si vjet do vlasů kvůli takovému olezlému škaredému spratkovi, který má obličej jako umrněná oloupaná cibule." A tu se jedna z těch paniček ušklíbla a povídá: "Vaše Veličenstvo, snad to přece není tak zlé s tou škaredostí, nebo račte to myslet snad doopravdy?" Avšak druhá panička si jen poposedla, našpulila uraženě pusinku a bylo vidět, že se to v ní vaří. "No, a co vy tomu říkáte?" zeptal se jí Šalamoun. "Vaše Veličenstvo," řekla druhá, "vy račte být králem, a aby vám Pán Bůh dopřál dlouhého panování! Račte však dovolit, když vám zároveň řeknu, že neračte bejt nic jiného než docela obyčejný, drzý a hloupý neotesanec s korunou na hlavě a nic v ní. Někdo mi povídal, že račte být náramně chytrý, ale já doufám, že ho Pán Bůh už za tu lež potrestal podle práva a spravedlnosti. Král možná jste, to vám žádnej nebere, ale dejte si pozor, aby na vás nepřišel někdo chytřejší, to by z toho moh koukat funus a novej král. Vy račte sedět na trůně ve svém slavnostním královském hávu, jaká pomoc, a máte velkou moc, ale na mě si nepřijdete, já vám nenalítnu. Já dovedu rozeznat seno od slámy, když je vidím před sebou, ale když se podívám na vás, vidím jen slámu, vy jeden vožbrundo bělošská." "Vy mě, se mně zdá, nemáte moc ráda, viďte?" zeptal se král Šalamoun. "Vůbec ne," řekla ona. "Neumíte nic jiného než kralovat a malým dětem už venkoncem nerozumíte. A nerozumíte vůbec ničemu. Začnete si tady něco cancat, že to hezké dítě má tvářičky jako oloupaná cibule. Chm, chachá! Jste možná králem, to vám nikdo nebere, ale takto vypadáte jako stará ropucha, když leze z podmáslí s vykulenejma očima, tak se na to koukám já, Vaše Veličenstvo." "Ženská," zvolal král Šalamoun, "vy opravdu tomu věříte, že tohleto dítě je krásné? Vy to myslíte vážně?" "Já nemyslím vůbec nic," odsekla mu ta paní, "já to vím!" "Tím je tedy spor rozhodnut," prohlásil král Šalamoun. "Panička, která má tu kuráž, že tvrdí, že devítidenní dítě je krásné, musí být jeho matka. Vemte si dítě, paní, a jděte!" Pak se král Šalamoun otočil k druhé paničce a řekl jí: Poslechněte, madam, jakým právem jste tvrdila, že je to vaše dítě? Nevíte, že na to jsou paragrafy? Mně se zdá, že si chcete dělat ze slavného soudu blázna!" "To prosím určitě ne, Vaše Veličenstvo," řekla madam. "Ale teď je taková móda, že každá ženská má dítě, ale já jsem tak ošklivá, že se mi nechtělo poštěstit namluvit si pořádného mužského." "Kdo říká, že jste ošklivá, lady?" zeptal se Šalamoun. "Já to říkám," řekla ona. "No, já se v ženských vyznám, a mám dobré gusto," pokračoval král Šalamoun, "a tak mohu s čistým svědomím říci, že jste nejkrásnější děvče, které tenhle týden stálo před mou soudnou stolicí. Jakpak vám říkají?" "Mé jméno jest královna ze Sáby," odvětila ta dáma, "ale moji přátelé mi větším dílem říkají jen Sába, aby to nebylo tak dlouhé." "No tohle se ale povedlo!" zvolal král Šalamoun vesele. "Tak vy jste Sába? Já už o vás dávno slyšel, jak prý jste krásná, a ať mě hrom na místě zabije, jestli to není pravda. Račte se postavit semhle na světlo, aby si vás Moje Veličenstvo mohlo jaksepatří prohlédnout. To je ale ohromné. Madam, vždyť vy jste krásná, že to dál nejde." "Vy ale račte také být fešák, králi Šalamoune," usmála se královna ze Sáby. "Lidé chytří jako vy bývají většinou oškliví, ale u vás to neplatí." "Opravdu?" zaradoval se král Šalamoun. A oba si sedli a bavili se chvíli o počasí a jaké asi budou žně, a hned zas o tom a onom, až nakonec přišli mezi řečí na to, jak je král Šalamoun chytrý. "Já vlastně ani za to nemůžu, že jsem tak chytrý, já se tomu sám někdy musím divit," řekl král Šalamoun. "Podle všeho jsem se s tím už narodil. Zeptejte se mne na něco a uvidíte, jestli dovedu na vaši otázku odpovědět. Nechci se snad vychloubat, rozumějte mi, ale jen se mne na něco zeptejte." "Olrajt," řekla Sába, "ale připravte se, že vám dám hodně těžkou hádanku. Povězte mi, proč filištínští nevěřili, že by Jozue mohl Zastavit slunce?" "Poněvadž si myslili, že by se slunce do zastavárny nevešlo," odpověděl promptně Šalamoun. "Správně!" zvolala Sába. "Vy račte ale být vypečený, Vaše Veličenstvo." "Dejte mi jinou otázku," řekl král Šalamoun. "Nechci se vychloubat, ale překypuji moudrostí, a tak bych ji rád drobátko trousil okolo sebe." "Dobrá," řekla Sába. "Tak mi řekněte, jak se jmenovala maminka synů Zebedeových?" "No přece paní Zebedeová, ne?" odpověděl král Šalamoun bez rozmyšlení. "Vy račte být ale všemi mastmi mazaný, Vaše Veličenstvo!" zvolala Sába. "To už vám raděj nebudu dávat žádné otázky," "Ale jděte, jen se mne ještě něco zeptejte," prosil Šalamoun. "Ještě jednu otázku, dámo!" "Tak dobře," řekla Sába, "kde byl Mojžíš, když v Egyptě zhasla všechna světla?" "V egyptské tmě," řekl prostě Šalamoun. "Olrajt, a kdy uviděl Izák poprvé svého otce Abraháma?" "To je lehká hádanka," zasmál se Šalamoun. "Když slavil své padesátileté narozeniny." "Vy na mě račte být moc chytrý, Vaše Veličenstvo," řekla Sába. "Takový hezký král, a k tomu ještě s takovou moudrostí v hlavě, by mi brzy popletl hlavu. Radši se vás nebudu už na nic ptát." "Ale jděte, miláčku, zeptejte se ještě něco," žadonil Šalamoun rozmazleně. "No, Sire!" řekla Sába. "Já jsem na vás krátká, kampak já prostá ženská na vás, vy intelektuále." "Ale nemluv, holčičko," stál na svém král Šalamoun. "Zeptej se aspoň ještě jednou Mého Veličenstva na něco!" "Tak dobře, ale já vím už napřed, že i na tohle odpovíte správně," řekla Sába, "ale to je jedno, zeptám se vás na to přece. Kdo je ve zdejším městě nejvzdělanější a nejhezčí král?" "To je ten král," odpověděl starý král Šalamoun a byl všecek blažený, "který tady sedí a dělá zamilované oči na nejhezčí a nejchytřejší královnu ve zdejším městě nebo vůbec v kterémkoli jiném městě, a nic mu na tom nezáleží, co si o tom lidi myslí nebo co tomu řeknou." A tak ještě nějaký čas spolu seděli a povídali si, a nakonec král Šalamoun šel a postavil chrám jeruzalémský, a když umřel, zbylo po něm devět set devadesát devět manželek, roztroušených po celém jeho paláci. (z angličtiny přeložil Josef Mach)