MICHAIL BULGAKOV: EGYPTSKÁ MUMIE (Vyprávění odboráře) Jeli jsme s předsedou našeho závodního výboru na služební cestu do Leningradu. Když jsme si odbyli úřední jednání, předseda mi povídá: "Víš co, Vasjo? Pojďme do Lidového domu." "Zapomněl jsem tam snad něco?" ptám se. "Blázínku," odpovídá předseda, "v Lidovém domě si odpočineš a zdravě se pobavíš, jak to odpovídá 98. článku pracovního zákoníku (zná nazpaměť všechny články, takže ho všichni považují skoro za zázrak přírody)." Dobrá. Šli jsme. Zaplatili jsme vstupné, jak se sluší, a začali jsme v praxi naplňovat 98. článek. Nejdřív jsme se uchýlili ke kolu smrti. Je to obyčejné obrovské kolo a uprostřed hůl. Z neznámého důvodu se kolo neuvěřitelnou rychlosti začne otáčet a shodí ke všem čertům každého odboráře, který si na ně sedne. Náramně legrační věc, ale záleží na tom, jak vyletíte. Já jsem vyskočil strašně legračně přes nějakou slečnu a roztrhl jsem si kalhoty. Předseda si originálně vymkl nohu a se zděšeným jekem zlomil jednomu občanovi hůlku z mahagonového dřeva. Jak letěl, všichni se káceli, protože náš předseda je těžká váha. Stručně řečeno, když upadl, pomyslel jsem si, že budeme muset volit nového předsedu. Ale on se čile vztyčil jako socha svobody a naopak občan se zlomenou hůlkou začal kašlat krev. Pak jsme zamířili do sálu kouzel, kde byl otáčivý strop a podlaha. Tady mi vypadly láhve bavorského piva, které jsme pili předtím v bufetu. V životě jsem tolik nezvracel jako v tom zatraceném sálu; předseda to snášel bez úhony. Když jsme vyšli ven, řekl jsem mu: "Kamaráde, zříkám se tvého článku. Ať všecky ty zábavy č. 98 veme čert!" Ale on na to: "Když už jsme sem šli a zaplatili jsme si, musíš ještě vidět slavnou egyptskou mumii." Přišli jsme do dalšího sálu. V modravém světle se vynořil mladík a oznámil: "Teď, soudruzi, uvidíte nevídaně vzácný fenomén - pravou egyptskou mumii, která byla přivezena před 2 700 léty. Předpovídá minulost, přítomnost i budoucnost, odpovídá na otázky, poskytuje rady v těžkých životních situacích a důvěrné rady těhotným." Všichni vyjekli hrůzou i nadšením a opravdu, považte, objevila se mumie v podobě ženské hlavy a kolem ní egyptské písmo. Strnul jsem úžasem, když jsem viděl, že mumie je ještě docela mladá; takhle nevypadá nejen člověk starý 2500 let, ale ani stoletý. Mladík zdvořile vybídl diváky: "Dávejte jí otázky. Nějaké jednodušší." Předseda vystoupil a zeptal se: "A jak se jí mám ptát? Neumím egyptsky." Mladík bez rozpaků odpověděl: "Zeptejte se rusky." Předseda si odkašlal a zeptal se: "Pověz, drahá mumie, cos dělala před únorovým převratem?" Mumie zbledla a odpověděla: "Studovala jsem." "Tak, prosím. A pověz, drahá mumie, bylas za sovětské vlády souzená, a jestli ne, proč?" Mumie zamžikala a mlčela. Mladík vykřikl: "Proč trápíte pro 15 kopejek mumii, soudruhu?" Ale předseda pokračoval v prudké palbě: "Jaký je tvůj vztah k vojenské povinnosti, milá mumie?" Mumie se rozplakala. "Byla jsem milosrdná sestra." "A co bys dělala, kdybys viděla komunisty v kostele? A kdo to byl soudruh Stučka? Kde teď žije Marx?" Mladík viděl, že mumie je v úzkých, a zavolal: "Marx? Ten umřel!" Předseda vyštěkl: "Omyl! Žije v srdci proletariátu!" Světlo zhaslo, mumie se propadla se vzlykotem do podzemí a obecenstvo provolávalo předsedovi slávu "Hurá! Díky za prověrku falešné mumie!" A chtělo mu dát na počest hobla. Ale předseda se tomu vyhnul a vyběhli jsme z Lidového domu. Za námi s křikem táhl dav proletářů. (z ruštiny přeložila Alena Morávková)