V několika řádkách vyložím, jak byl Maldoror dobrý ve svých raných letech, kdy žil šťastně; již se stalo. Později zjistil, že se narodil zlý: neobyčejný osud! Dlouhá léta tajil svou povahu, jak jen dovedl, ale nakonec mu to nepřirozené přemáhání způsobilo každodenní návaly krve do hlavy, takže již nemohl takový život snést a pustil se odhodlaně na dráhu zla… sladká odevzdanost! Kdo by si to pomyslel! Když líbal dítě s růžovým líčkem, chtělo se mu břitvou mu odříznout tváře a byl by to často vykonal, nebýt Spravedlnosti s jejím dlouhým průvodem trestů, která mu v tom vždycky zabránila. Nebyl lhář, přiznával pravdu a říkal, že je krutý.
(Comte de Lautréamont: Souborné dílo (Zpěvy Maldororovy, Poesie, Dopisy), KRA, Praha 93, str. 34)

Vyznám se ve čtení věku z fyziognomických čar čela: je mu šestnáct let a čtyři měsíce! Je krásný jako vtažitelnost drápů u dravých ptáků; nebo jako nejistota svalových pohybů v ranách na měkkých částech týlu; nebo spíš jako opakovací past na krysy, kterou každé chycené zvíře vždy zas natáhne, takže může chytat do nekonečna a fungovat i schována pod slámou; a obzvláště jako náhodné setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole! Mervyn…
(tamtéž, str. 185)

Zpěvy Maldororovy (1869) (z francouzštiny přeložil Prokop Voskovec)


ISIDORE DUCASSE (Comte de Lautréamont): DOPIS
(ukázka)

Paříž 23. října [1869]

Opěvoval jsem zlo, jak to dělali i Mickiewicz, Byron, Milton, Southey, A. de Musset, Baudelaire atd. Samozřejmě jsem trochu přehnal svůj rejstřík, abych udělal něco nového ve smyslu oné vznešené literatury, která opěvuje zoufalství jen proto, aby čtenáře deprimovala, a aby ho donutila přát si dobro jako lék.

I. DUCASSE

(Comte de Lautréamont: Souborné dílo (Zpěvy Maldororovy, Poesie, Dopisy), KRA, Praha 93, str. 242)

Dopisy (z francouzštiny přeložil Petr Turek)