THEODORE DREISER: AMERICKÁ TRAGÉDIE "Pomoc! Pomoc!" "Proboha, topím se, topím se. Pomoc! Můj Bože!" "Clyde, Clyde!" A pak ten hlas v jeho sluchu! "Ale tohle - tohle - není to snad právě to, co jsi zamýšlel a co sis v té chvíli přál - co jsi chtěl ve své veliké tísni? Hle! Vždyť pres tvůj strach, přes tvou zbabělost, toto - toto bylo pro tebe vykonáno. Náhoda - náhoda - tvoje zamyšlená rána ušetří ti nyní námahu s tím, co ses snažil vykonat a k čemu jsi neměl odvahu! Chceš snad teď, když toho není třeba, protože je to náhoda, chceš jí snad jít na pomoc a znovu se tak vrhnout do hrůz porážky a neúspěchu, které tě tak mučily a od kterých jsi teď tímhle osvobozen? Mohl bys ji zachránit. Ale nemuselo by se to podařit! Hle, jak kolem sebe bije. Je omráčena. Sama je neschopna se zachránit, a kdyby ses k ní přiblížil, mohla by ve své šílené hrůze přivodit i tvoji smrt. Ale ty toužíš žít! A kdyby žila ona, nestál by tvůj život od nynějška za nic. Utiš se na okamžik - na zlomek minuty! Vyčkej - vyčkej - nedej se pohnout k soucitu. A pak - pak - Vidíš! Dívej se. Je konec. Už klesá. Nikdy, nikdy ji už neuvidíš živou - nikdy. A tam pluje po vodě tvůj klobouk - jak sis přál. A tam na loďce visí na čepu vesla její závoj. Nech jej tam. Což tím nebude potvrzeno, že to byla náhoda?" A pak už nic - několik vlnek - klid a slavnost této úžasné scény. A potom opět hlas příšerného, pohrdavého, výsměšného osamělého ptáka. Kit, kit, kit, ká-á-á-á! Kit, kit, kit, ká-á-á-á! Kit, kit, kit, ká-á-á-á! Křik ďábelského ptáka na mrtvé větvi. A zatím co pak Clydovi ještě zněl v uších zvuk Robertiných výkřiků, zatím co viděl ještě před sebou poslední, šílený, bledý, prosebný pohled jejích očí, ze všech sil plaval truchlivě a pochmurně ke břehu. A vždyť ji konec konců vlastně nezabil. Ne, ne. Díky Bohu za to. Nezabil. Ale nezabil ji přece jen (to již vystupoval na blízký břeh a vytřásal vodu z kalhot)? Nezabil ji? Vždyť odmítl jít jí na pomoc, když ji mohl zachránit a když přece bylo jeho vinou - byť se to stalo náhodou - že spadla do vody. A přece - a přece - Soumrak a ticho končícího dne. Na skrytém místě v týchž lesích, jež ho chrání, stojí osaměle a všecek mokrý Clyde, nablízku má svůj suchý kufřík, čeká tady a doufá, že uschne. Zatím však již odvázal od kufříku nepoužitý stativ svého aparátu, vyhledal skrytý, mrtvý kmen hlouběji v lese a ukryl jej tam. Viděl ho někdo? Díval se někdo? Vrací se pak a táže se v duchu, kterým směrem se dát. Musí jít k západu a pak k jihu. Nesmí ho nic zmýlit, aby nešel zase zpět! Ale ten opakovaný ptačí křik - drsný, nervy drásající křik. A pak to šero, přestože svítí letní hvězdy. A temným, neobydleným lesem, se suchým slaměným kloboukem na hlavě s kufříkem v ruce kráčí mladík rázně, přece však ostražitě k jihu - k jihu! (z angličtiny přeložil Zdeněk Urbánek)