CHALÍL DŽIBRÁN: PROROK TEHDY ŘEKLA MITRA: PROMLUV K NÁM O LÁSCE. A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem: Když vám pokyne láska, následujte ji, i když jsou její cesty tvrdé a strmé. A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí, i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi. A když k vám promluví, uvěřte v ni, i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu. Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž. Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest. Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci, tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi. Svazuje vás jako snopy obilí. Vymlacuje vás, aby vás obnažila. Prosívá vás, aby vás zbavila plev. Vymílá vás doběla. Hněte vás, dokud nezvláčníte. A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha. To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života. Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky, pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami. Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe. Láska neovládá, ani nechce být ovládána. Neboť lásce postačuje láska. Milujete-li, neměli byste říkat: ,V mém srdci je Bůh`, ale spíše byste měli říci: ,Jsem v srdci Boha!` A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh. Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu. Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání: Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci. Poznat bolest z přemíry něhy. Být poraněn svým vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně. Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky; odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky; vracet se večer domů s vděčností a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech. POTOM ŘEKL UČENEC: POVĚZ NÁM O MLUVENÍ. A on odpověděl: Mluvíte, když přestanete být v míru se svými myšlenkami. Když už déle neumíte prodlévat v samotě svého srdce, žijete na svých rtech a zvuk je vám rozptýlením a zábavou. A v mnohých vašich řečech je myšlení zpola zabito. Neboť myšlenka je pták prostoru, který v kleci slov může sice rozepnout křídla, ale létat nemůže. Jsou mezi vámi takoví, kteří vyhledávají mluvky, protože mají strach ze samoty. Ticho samoty zjevuje jejich zrakům jejich obnažené nitro a oni by tomu rádi unikli. A jsou takoví, kteří mluví a nevědomky bez zralé úvahy odhalí nějakou pravdu, které sami nerozumějí. Jsou i takoví, kteří mají pravdu v sobě, ale neodívají ji do slov. V jejich nitru zůstává duch v rytmickém mlčení. Potkáte-li svého přítele na cestě nebo na tržišti, pak ať vašimi rty pohybuje duch ve vás a řídí váš jazyk. Nechť hlas ve vašem hlasu promlouvá k uchu jeho ucha. Neboť jeho duše si podrží pravdu vašeho srdce, stejně jako si připamatováváme chuť vína, i když zapomeneme na jeho barvu a poháru již není. (z angličtiny přeložili Eliška a Boris Merhautovi)