CHRISTIAN MORGENSTERN: VELIKÉ LALULÁ Kraklakvakve? Koranere! Ksonsirýři - guelira: Brifsi, brafsi; gutužere: gasti, dasti kra... Lalu lalu lalu lalu la! Chandraradar sísajádra tesku tes py pi? Vahapádra, pryvešádra klukpukpici li? Lalu lalu lalu lalu la! Sochoškrt sic kalcisumpa senmemysagart (;)! Biboň sod: Quocitem Vumpa Kleso Klaso Klart (!) Lalu lalu lalu lalu la! Šibeniční písně (1905) (z němčiny přeložil Josef Hiršal) CHRISTIAN MORGENSTERN: VELIKÉ LALULÁ (autorsko-překladatelský komentář) Dosud se tomuto zpěvu podkládal příliš velký význam. Skrývá se v něm prostě - koncovka. Každý, kdo je šachistou, mu jinak neporozumí. Abych však vyšel vstříc i laikům a začátečníkům, udávám zde postavení: Kraklakvakve? = Ka5 = (bílý) král a5. Otazník znamená: Nebylo by postavení krále v jiném poli ještě silnější? Avšak podívejme se dále. Koranere! = Ke1 = (černý kůň e1. Vykřičník znamená: silná pozice. Brifsi, brafsi = bf2 a ba2 (bílý). Rozumí se samo sebou. Vahapádra = Ve3 = (bílá) věž e3. pryvešádra = Pe2 (černý) pěšák e2. sic kalcisumpa senmemysagart (velmi zajímavé!) = Ka4 nebo 6 = král (černý král) a4 nebo a6. To však je podle šachových pravidel nemožné, poněvadž bílý král stojí na a5. Je tu snad chyba? Ne. Středník v závorkách dokazuje, že spis. je si plně vědom domnělé chyby. NIcméně říká pomocí vykřičníku: „Jen jej tam nechte stát!“ Nu dobrá, důvěřume mu tedy, i když vrtíme hlavou. sod = D6 nebo 7 = (bílá) dáma na jednom poli šesté nebo sedmé řady. Bílý je tak silný, že jeho dáma na kterémkoliv poli obou těchto řad má stejně výhodné postavení. Kleso Klaso Klart (Aha! Teď se vysvětluje Ka4 nebo 6!) = K6 = bílý kůň. Ano, ale na kterém poli? To je právě ono! A to není blíže označeno. Kůň Zaujme tedy místo černého krále a jemu přenechá, aby si v šesté řadě, nebo, stojí-li tam dáma, tedy ve čtvrté řadě, hledal pohodlné místo. Tím je situace vyřešena ke vší spokojenosti. Čtvrtina součtu liter ve 3 strofách, snížená o 1, činí mimoto 64. Sapienti sat. 1) 1) Moudrému napověz... (Christian Morgenstern: Beránek měsíc, přeložil Josef Hiršal, Odeon, Praha 89, str. 337)