PAUL VERLAINE: PÍSEŇ PODZIMNÍ Sám sklon a ston, svých viol tón podzim roní, a duši mou rve touhou mdlou, monotonní. Skláním se níž a blednu, když chvíle zazní. Vzpomenuv dnů, propadlých snu, pláču v bázni. A odcházím ve vichru zim, který svistem žene mne z chvil, jako bych byl suchým listem.	CHANSON D’AUTOMNE Les sanglots longs Des violons De l’automne Blessent mon coeur D’une langueur Monotone. Tut suffocant Et bleme, quand Sonne l’heure, Je me souviens Des jours anciens Et je pleure. Et je m’en vais Au vent mauvais Qui m’emporte Deça, dela, Pareil a la Feuille morte.	PODZIMNÍ PÍSEŇ Ó podzime, tak dlouze tvé housle lkají, mou duši tou hrou unylou utýrají. Dýchaje tíž, zesinám, když orloj slyším, vše je to tam, ten žal, co mám, neutiším. I odcházím povětřím zlým, jehož svistem jsem hnán sem tam jak byl bych sám suchým listem.
	Saturnské básně (1866) z francouzštiny přeložil Vladimír Holan, (originál), František Hrubín

PAUL VERLAINE: BÁSNICKÉ UMĚNÍ Především hudbu! V poezii dej přednost všemu lichému, bez tíhy, nestrojenému, rozptylné, vzdušné melodii! Vol slova nečekaná, až matoucí smyslem: jak je milý zpěv, kde se mlhy zasnoubily s tím jádrem, o němž zpívat máš. Toť krásné oko pod závojem, polední slunce s chvěním duh, podzimní nebe, chladný vzduch, v němž blýská se to hvězdným rojem. My chceme básnit odstínem, nikoli barvou. V odstínu je, co lesní rohy zasnubuje jen flétnám a snu zas jen sen. Pointa báseň zabít stačí, i krutý vtip a kluzký smích, pryč od těch zvuků kuchyňských, kdy česnek nutí blankyt k pláči! Zardousi, když ji v hrsti máš, výmluvnost, přitom také rýmu dej uzdu, mírnost neškodí mu. Kam půjde, když jej nehlídáš? Co všechno spáchal! Děcko hluché či blázen černoch pro tvou zlost našli ten haléřový skvost, co cinká z písně slaboduché? Především hudbu. Ta buď vším v tvých verších, tím, co vznáší se tu po lidské duši na odletu k nebesům, láskám šťastnějším. Tím buď verš, co se rozptýlilo tvým žitím jako ranní van, v němž voní máta, dymián. Literatuře nech, co zbylo! Kdysi (18..) (z francouzštiny přeložil František Hrubín)